Historik studené války

Světová bezpečnost je věcí politiků. Za nimi však stojí neviditelné řady expertů, kteří je ovlivňují. Patří k nim i pražský rodák Vojtěch Mastný, šéf mezinárodního projektu studia dějin NATO a Varšavské smlouvy. Přestože v neděli oslavil sedmdesátku, dělá si další plány: "Chceme projekt přeorientovat. Budeme zkoumat spolupráci v oblasti bezpečnosti. Začínáme spolupracovat i s Čínou."

Nebyl první ani poslední, kdo za komunistického systému doplatil na svého příbuzného. Prastrýc Vojtěcha Mastného byl známý prvorepublikový diplomat téhož jména, který měl tu smutnou čest dozvědět se v září 1938 v Mnichově, že se čtyři velmoci rozhodly "okrájet" z Československa pohraničí a věnovat ho Hitlerovi. Navíc jeho otec, právník, pracoval ve vysoké funkci na ministerstvu zahraničního obchodu, než ho v roce 1949 vyhodili a poslali do továrny, aby tam dělal pomocného dělníka.

Od aut k historii

"Udělal jsem přijímací zkoušky na gymnázium v Hellichově ulici," vzpomíná Vojtěch Mastný. "A když jsem tam v září 1951 nastoupil, hned první den si mě zavolal ředitel. Řekl mi, že nesmím studovat a mám nastoupit jako učeň do Elektrosignálu Holešovice. Za dva roky byl ze mne strojní zámečník."

Potom už měl chlapec více štěstí. V družstvu Motex, kde opravoval auta, mu dovolili vystudovat večerní gymnázium. Po maturitě nastoupil jako pomocný archivář v Národním muzeu a tam mu zase umožnili studium tohoto oboru na Filozofické fakultě. "Přibral jsem si středověké dějiny, absolutně nepolitický obor." Po absolvování ho přidělili do městského archivu ve Slaném.

Slavný prastrýc zemřel v roce 1954 a na jeho jméno se rychle zapomnělo. "Čekal jsem na příležitost, jak se dostat na Západ." Ta se naskytla už v létě 1962. "Chtěl jsem jet jako turista se sovětskou lodí po Černém a Středozemním moři. Nikdo se nad tím nepozastavil. Zřejmě jim uniklo, že na programu je i zastávka v Tunisu." Tam potom 10. září vystoupil a na americkém velvyslanectví požádal o přistěhovalecké vízum.

Předpokládal, že svým útěkem způsobí rodičům nějaké potíže. Naštěstí je nemohl existenčně ohrozit - oba už byli v důchodu.

Do evropských archivů

V New Yorku přistál sedmadvacetiletý Mastný 31. ledna 1963. Neměl žádné doklady o studiu v Praze, navíc Kolumbijská univerzita, kam se chtěl dostat, požadovala školné. Nakonec - díky znalosti cizích jazyků - sehnal práci u firmy, která zajišťovala hladké přijetí cizinců v přístavech. "Nejdřív jsem pomáhal imigračním úředníkům, když se nemohli s některými lidmi dorozumět. A potom jsem musel těmto cizincům radit, jak se mají v New Yorku orientovat." Sám byl přitom ve městě sotva týden, ale zvládl to.

Vybral si přednášky z moderních amerických a evropských dějin. Ke konci jarního semestru psali seminární práce a mladý Čech si zvolil téma: Názory T. G. Masaryka na USA. Při ústních zkouškách z evropské historie exceloval. Profesor Fritz Stern, který pocházel z německé židovské rodiny, mu nabídl funkci asistenta pro výzkum. Tahle práce, do níž se student s chutí pustil, ho i materiálně zajistila - nemusel platit školné a ještě dostával stipendium. V roce 1965 se oženil s kolegyní Cathrinou a po čase se jim narodila dcera Lisa. Mastný, který se zaměřil na evropské dějiny 17. až 20. století, dostal stipendium v Evropě, takže rodina strávila další dva roky v Německu a v Británii. "Mnozí moji američtí kolegové se při studiu moderní historie spoléhali hlavně na prameny v angličtině. Do archivů v Evropě nejezdili, protože zdejší jazyky neznali. Já jsem tuhle potíž neměl, a proto jsem mohl dokumenty evropských vlád bez obtíží studovat." Po návratu do Států působil jako docent na jedné menší kalifornské univerzitě a obhájil tu dizertaci o českém národu za německého protektorátu. Obhajoval ji na jaře 1968 a už tehdy varoval před možností sovětské vojenské intervence. "Doporučoval jsem, aby před ní západní vlády Moskvu varovaly a zdůraznily, že se nesnaží této situace vojensky využít."

Pryč od univerzitních jistot

V první polovině sedmdesátých let se ostny studené války obrušovaly. "Zdálo se, že studená válka je normální stav, jen její průběh se mění. To mě zajímalo. Opravdu to je trvalý stav? Jak vlastně začala? A jak se ze svého vrcholu najednou dostala do stadia uvolňování, přičemž se stupňuje zbrojení? Těmto otázkám se zatím jen málokdo věnoval." Vroce 1979 zveřejnil Mastný knihu, jejíž název můžeme přeložit jako Ruská cesta do studené války -diplomacie, válčení a politika komunismu. Z Moskvy si za to vysloužil ostré odsouzení. Deník Krasnaja zvezda ho označil za "nepřítele socialismu a uvolňování, přioděného do učeneckého hábitu".

Pevné postavení vysokoškolského pedagoga (učil i na Illinoiské státní univerzitě v Campaign-Urbana, kde získal i profesuru), které si mohl udržet až do penze, ho přestávalo bavit, a tak se ho k překvapení kolegů vzdal. Pustil se do další knihy a expertiz pro vládu.

Školní rok 1982-1983 tak strávil mezi námořníky v Newportu. Akademie válečného námořnictva ho pozvala, aby přednášel na téma historie a strategie. "Musel jsem vysvětlovat vztahy mezi vojenskou silou a politikou - od válek ve starém Řecku až po válku studenou. Byl to neobyčejně zajímavý rok, v mnohém inspirující. Ti námořní důstojníci, budoucí přidělenci na ambasádách v zahraničí, byli velmi pilní, pracovití, rád jsem s nimi diskutoval." Mezitím se rozvedl. V roce 1986 vydal spis, který Moskva a Praha pociťovaly patrně ještě bolestivěji než ten předchozí - Helsinky, lidská práva a evropská bezpečnost.

Kde se vzala studená válka

Osmdesátá léta zasvětil Mastný studiu studené války. Bádal v archivech v Německu a v Nizozemsku, v roce 1988 se více než po čtvrtstoletí vypravil dokonce do Moskvy - na sovětskoamerickou konferenci o studené válce, v listopadu 1989 sledoval hroutící se berlínskou zeď jako symbol konce rozdělení Evropy.

V prosinci přijel s dcerou do Prahy. "Dorazili jsme právě na inauguraci Václava Havla za prezidenta. Rodiče byli nadšení. Nečekal jsem, že se situace v Praze tak rychle pohne kupředu. Když jsem si pak události analyzoval, uvědomil jsem si, že v Československu proběhla skutečná revoluce. Na jaře byl Havel ve vězení a koncem roku byl na Hradě. V Polsku a v Maďarsku udělali komunisté s opozicí kompromis."

Měl rozepsanou další knihu o studené válce, a když padlo sovětské impérium, dostal se k novým pramenům, které toto období osvětlují. Začátkem roku 1992 pracoval v Moskvě - v archivech ministerstva zahraničí a ÚV KSSS. "I Rusové tehdy měli ohromný zájem na objasnění zákulisí historie studené války. Cítili, že je to v jejich zájmu. Proto nám otevírali dveře, kde to jenom šlo."

Knihu Studená válka a sovětský pocit nejistoty 1947-53 Stalinova léta dokončil Mastný v prosinci 1995. Je to jedinečný rozbor posledního období života diktátora, v němž autor ukázal, jak Stalin ve svých rozhodnutích tápal a jak si nebyl jist odhadem dalšího vývoje. To byly kořeny, z nichž vyrostla studená válka.

Když začalo NATO uvažovat o rozšíření o některé země, které byly členy Varšavské smlouvy, začal se Mastný v roce 1997 zabývat historií a srovnáním obou paktů. Po dvou letech, když zájemců o evropskou bezpečnost přibylo, vznikl oficiálně projekt o dějinách NATO a Varšavské smlouvy a Mastný se stal jeho koordinátorem. Kromě toho existuje od roku 1991 při Wilsonově středisku ve Washingtonu projekt výzkumu studené války, který se orientuje na politiku a diplomacii.

Díky těmto projektům se Mastný a jeho kolegové dostali do archivů armád někdejších členů Varšavské smlouvy. Nejprve mohli zkoumat pouze spisy uložené ve východním Berlíně - ty se staly nejdůležitějším pramenem, byť nejsou kompletní, později získali přístup do archivů v Praze, Budapešti a Sofii. Ve Varšavě je otevřela teprve před několika týdny nová pravicová vláda. V Bukurešti jsou zavřené, o dnešní Moskvě ani nemluvě.

"Jsem velmi spokojen. Loni jsme publikovali sborník, který obsahuje 180 dokumentů armád Varšavské smlouvy - to je mezník. Jasně ukazují na její útočný charakter. Dokládají to i mnohé rozhovory s bývalými generály těchto vojsk, které dělali naši spolupracovníci, jsou tam i komunističtí generálové českoslovenští. Je paradoxní, že dnes víme víc o Varšavské smlouvě než o NATO, protože archivy bruselské byly odtajněné pouze do začátku sedmdesátých let." Nyní se má projekt přeorientovat na výzkum spolupráce v oblasti bezpečnosti.

Před třemi roky se znovu oženil. "V dubnu chci přijet s manželkou. Chci jí ukázat Prahu a taky se sám Prahou potěšit."

Život v datech

Narodil se 26. února 1936 v Praze. Nesměl studovat gymnázium a vyučil se strojním zámečníkem. Gymnázium a posléze archivnictví a historii středověku vystudoval dálkově. V roce 1961 nastoupil do archivu města Slaný. Uprchl na Západ a požádal o azyl v USA (1962). V Americe vystudoval Kolumbijskou univerzitu v New Yorku a v roce 1968 tu obhájil doktorskou práci na téma Češi pod nacistickou vládou - Neúspěch národního odporu; poté tu byl jmenován docentem. Učil i na dalších amerických univerzitách a získal profesuru. Zabýval se historií studené války, zvláště pak jejích vojenských aspektů Nyní vede ve Washingtonu mezinárodní projekt studia dějin NATO a Varšavské smlouvy.

KAREL PACNER

obsah | osobnosti