Ivan Hrozný, tenisový král

Veřejnosti se vyhýbá, rozhovory nedává. "Novinářů jsem si užil dost," říká pětačtyřicetiletý Ivan Lendl. Přesto na podzim ze své ulity dvakrát vystoupil. Poprvé při přijetí do Síně slávy US Open. A podruhé, když prodával jedno ze svých dvou sídel.

Usedlosti v Connecticutu se prý Ivan Lendl zbavil jen proto, že v sousedství nedostal povolení ke stavbě golfového hřiště. Kamenná pevnost za železnou branou, kterou prodal za 625 milionů korun, měla 10 ložnic, 15 koupelen, parní lázně, tělocvičnu. Patřily k ní i tři rybníky či koňské stáje s veterinární klinikou. A také dva tenisové dvorce... Na tenis, který z něho učinil milionáře, však Lendl zanevřel. "Už mě nebaví. Dokonce nemám doma ani raketu." Jen v srpnu, zcela výjimečně, byl hodinu na kurtu při charitativní akci. Jak mu to šlo? "Zajímavě," řekl.

Dnes je golfistou, majitelem dvou tenisových klubů a sběratelem plakátů Alfonse Muchy, kterých získal 116, chybějí mu pouze dva. Ve všem zůstává perfekcionistou. Stejně jako kdysi na kurtu.

Neukazuj emoce

"Cokoli Ivan dělal, muselo mít smysl a účel," vzpomíná wimbledonský šampion Jan Kodeš a přidá příhodu z let, kdy Lendl stoupal k vrcholu a při turnaji v Hamburku jej od 13 hodin čekalo čtvrtfinále. Na jedenáctou si tehdy domluvil trénink s Kodešem.

"Co chceš hrát?" ptal se Kodeš. "Bekhendový čop," požádal Lendl. Piloval ho hodinu, než udivený Kodeš pronesl: "Měl bys toho nechat. Za chvíli máš zápas, budeš utahaný." Jenže Lendl na něj pohlédl a odvětil: "To není důležité. Důležité je naučit se ten čop. Když bude dokonalý, budu jednou první na světě."

Jeho povahu formovalo tvrdé dětství. Matka, výborná tenistka, syna zásadně nechválila. "Ani mi nikdy neřekla: Mám tě ráda," vzpomínal. Zato mu stále vštěpovala: "Spoléhej se jen na sebe, nikdo ti nepomůže. Neukazuj soupeři emoce. Polkni je, jinak jsi zranitelný."

V zimě hned po škole přešlapoval u ostravské tenisové haly. Co kdyby některý z hráčů nepřišel a on by získal trénink navíc? V roce 1978 byl juniorským mistrem světa. O dva roky později táhl československý tým k památnému triumfu v Davis Cupu.

Studený robot?

Dobyl pak světový tenisový trůn, ale nezískal přízeň davů. Spíše nenávist. Ivan Hrozný. Studený Čech. Robot s tváří Frankensteina. Řemeslník se sterilní hrou. Muž s kamennou tváří. Takovými přezdívkami ho častovali novináři i soupeři.

Jaký byl doopravdy? "Rozhodně perfekcionista. Už jako malý kluk, když mě porážel v šachu. Ale zároveň měl charakter," hodnotí kouč Jan Kukal.

Nebyl bohem nadaný hráč jako John McEnroe, cestu na vrchol musel vydřít, prokalkulovat. Lendlova netečná tvář se stala součástí jeho taktiky. "Věděl, že pokerový obličej mu pomáhá soupeře zničit," líčí Kodeš. Zarputilé úsilí, s jakým si rovnal struny, slabší povahy deptalo. "Jakmile vyjdu na kurt, pokouším se rozdávat rány. Fyzické i psychické. Kdo víc snese, ten vyhraje," říkal.

Kodeš však rozlišoval dva Lendly: "Na dvorci bylo Ivanovo chování pózou. Mimo něj dokázal být veselý až hravý." Bývalý Lendlův manažer Harold Solomon poukázal: "Nebyl suchar. Užíval si života přesně tak, jak mu to vyhovovalo."

Nikdy nekouřil ani nepil. Jen při svatbě si usrkl vína. Přestal jíst hovězí a vepřové, vejce i sůl. Denně vstával (a dodnes vstává) před šestou. "Bez ranního tělocviku by mě bolela hlava," uvedl. Celý den pak mučil tělo. Na kurtu, v sedle kola, v posilovně. Vše pod heslem: "Důležité je jen vyhrávat. Nedokážu usnout s představou, že někdo byl lepší než já."

Nemluvte o Lendlovi

Podle ankety čtenářů serveru Atptour. com je pátým nejlepším tenistou 20. století. Nepřetržitě 157 týdnů vládl světovému žebříčku, vyhrál 94 turnajů, z toho osm grandslamových. A tenisem vydělal 21,2 milionu dolarů. V osmdesátých letech, kdy byl Lendl na vrcholu, však bylo jeho jméno pro československá média tabu, na příkaz politických špiček se nemohl stát ani sportovcem země. Snad i proto obsadil nyní v anketě o Největšího Čecha až 137. místo.

Komunistickým vládcům pil krev už tím, že mezi turnaji bydlel v USA. Po účasti na exhibici v jihoafrické Bophutatswaně v roce 1983 ho označili za zrádce socialismu, který podporuje rasismus. Od ÚV ČSTV dostal pokutu 200 tisíc dolarů. Slíbili mu vystěhovalecký pas, pokud podepíše smlouvu o reprezentaci na 10 let. Přijal, ale pas nedostal. Roku 1987 tedy požádal o americké občanství. O pět let později ho získal. "Musel jsem z Československa odejít. Kvůli lepším podmínkám na přípravu i proto, že jsem poznal, co to je komunismus. Celý život jsem v něm strávit nechtěl. Vyniknout v tenise bylo pro mě jedinou šancí, jak se ho zbavit," líčil potom americkým novinářům.

Kodeš teď lituje: "Nebýt těch problémů kolem exhibice v JAR, které se zbytečně vyhrotily, mohli jsme s Ivanem třikrát čtyřikrát vyhrát Davis Cup."

Nejsem zatrpklý

Na sklonku kariéry vytáhl Lendl do boje i proti svému nelichotivému obrazu vmédiích. Když vyšla v časopise Sports Illustrated na titulu jeho nevábná fotografie s titulkem Šampion, který nikoho nezajímá, ohradil se: "Mohu za to, že na kurtu vypadám tak zatrpkle? Musím se neuvěřitelně koncentrovat." Dlouhou reakci poslal do New York Times, jenže tam ji zařadili jen mezi dopisy čtenářů.

Loučil se neslavně, v roce 1994 porážkou s Němcem Karbacherem v 1. kole US Open. Navíc s chronickým zraněním lokte a nenaplněným snem o wimbledonském vítězství. "Dal bych všechny své tituly za ten jediný zWimbledonu," přiznal, jedním dechem však dodal: "Kopíroval jsem Borga, chyběl mi talent McEnroea. Ale i tak jsem byl pět let nejlepším hráčem světa."

Vlast je abstraktní pojem

V USA žije 22 let. Svatbu se Samanthou Franklovou měl v roce 1989 tajnou, malou a rychlou, pouze s pětadvaceti hosty. Ve floridském Bradentonu teď vychovává pět dcer. Všechny hrají golf. Patnáctiletá Marika a čtrnáctiletá Isabella patří ke špičce ve svých kategoriích. On sám golfu propadl, vyhrával turnaje Celebrity Tour. O kvalifikaci na US Open profesionálů však usiloval marně.

Do Česka zavítal naposledy před pěti lety. Neví, kdy se zas vrátí. Po zemi, odkud pochází, se mu nestýská. "Od dětství jsem býval často mimo domov. Definice vlasti je pro mě abstraktní."

TOMÁŠ MACEK

obsah | osobnosti