Herec s chlapeckým půvabem
Jiří Hrzán se narodil 30. března 1939 v Táboře v rodině bývalého zahradníka československého prezidenta Edvarda Beneše. Od mládí vynikal ve sportu. Věnoval se atletice a nejlépe mu šly běhy na střední trať - jeho osobní rekord na osm set metrů 1:58,0 byl jen o dvě sekundy horší než tehdejší rekord v jeho dorostenecké kategorii. Kromě toho ale hrál hokej, házenou, volejbal a hlavně fotbal, což se mu později hodilo ve fotbalovém klubu Amfora složeném ze známých osobností ze showbyznysu.
Hrzánova cesta k divadlu byla přes jeho nepochybný talent poměrně složitá. V mládí měl totiž logopedickou vadu -neuměl říkat "ř". A také koktal. Podle Andreje Halady, který se ve své knize 77 českých filmových komiků odvolává na informace od Jaroslava Vostrého, spoluzakladatele a šéfa Činoherního klubu, kde Hrzán hrál, byla příčina koktání zřejmě nervového původu. Když totiž bylo divadlo na zájezdu v Londýně a Hrzán se nemusel bát, že mu publikum nebude rozumět, mluvil plynně. Je zajímavé, že později někteří režiséři této Hrzánovy vady, která se ovšem v průběhu let zlepšovala, využili ve svých představeních nebo filmech a udělali z ní součást role. Buď hrál žvatlající opilce jako třeba v divadelní a pak i filmové inscenaci Pension pro svobodné pány nebo ve filmu Svatba jako řemen, anebo plachého a z nesmělosti občas koktajícího mladíka jako třeba v jedné ze svých nejúspěšnějších komedií Pane, vy jste vdova či Drahé tety a já. Když se v letech 1964 až 1965 formovalo složení Činoherního klubu a z Ostravy přišli Jan Kačer, Jiří Kodet, Petr Čepek a další, s Hrzánem -hercem malé postavy a nenápadného zevnějšku se příliš pro titulní role nepočítalo. Brzy si však získal publikum svým chlapeckým půvabem, jakoby bezbranným pohledem a mimořádným pohybovým talentem a schopnostmi mimického vyjádření. Jeho první velkou rolí v divadle byl sluha Syr v Menzelově inscenaci Machiavelliho Mandragory v roce 1965. A pak přišly i další úspěchy - Hrzán se zaskvěl jako Dobčinskij v Revizorovi od N. V. Gogola i ve hře S. O'Caseyho Penzion pro svobodné pány.
Poprvé ve filmuHrzán si poprvé zahrál ve filmu v dramatu Bloudění v roce 1965. A hned o dva roky později přišly velké hity - jednak si zahrál v Krejčíkově adaptaci divadelního představení Penzion pro svobodné pány a poté i v komedii Svatba jako řemen, kde ztvárnil ženicha, jenž je svými kamarády obviněn ze znásilnění. Tady se setkal s Ivou Janžurovou a Vladimírem Pucholtem.V roce 1968 účinkoval Hrzán ve válečném filmu Nebeští jezdci, kde dostal hlavní roli českého pilota v anglickém letectvu během druhé světové války. A přestože to rozhodně nebyla komedie, byla to jedna z nejsilnějších rolí, které kdy hrál. K těm nejznámějším a nejlepším komediím v jeho kariéře patří zejména film Pane, vy jste vdova (1970), Slaměný klobouk (1971), Homolka a Tobolka (1972), Drahé tety a já (1974) a Jak utopit doktora Mráčka aneb konec vodníků v Čechách, kde si zahrál jednoho z vodnických nápadníků Thomase. Hrzán hrál i v pohádkách a filmech pro děti jako O ševci Matějovi, O Terezce a paní madam, Lucie, postrach ulice a ... A zase ta Lucie. Nejznámější je však jeho Víla Amálka, animované večerníčky o malé víle, které Hrzán namluvil. Účinkoval také v několika seriálech - Byl jednou jeden dům (1974), Žena za pultem (1977) a Arabela (1979).
Ústup ze slávyDruhá polovina 70. let znamenala pro Jiřího Hrzána postupný ústup ze slávy. Normalizace společnosti po roce 1968 znamenala, že se v Činoherním klubu musely začít z repertoáru stahovat některé hry. Většinou ty, v nichž Hrzán hrál. A ačkoliv si, jak sám v několika rozhovorech v té době přiznal, nedokázal představit, že by musel z Činoherního divadla odejít, v roce 1976 k tomu došlo. Po incidentu v Ostravě, kde spadl z římsy jednoho hotelu, kam lezl do pokoje za nějakou slečnou, nebyla Hrzánovi obnovena smlouva. Ačkoliv tento pád ještě přežil, jeho život bezpochyby ovlivnil.Hrzán začal vystupovat již jen v televizních pořadech a jezdit po estrádách a dokonce i zpíval společně s Lenkou Kořínkovou. Své frustrace pak začal čím dál tím více utápět v alkoholu. V roce 1980, během doby, kdy natáčel nepříliš povedenou komedii Buldoci a třešně, se stala Hrzánovi osudnou jeho vášeň lézt po domech. Při pokusu dostat se k jedné ze svých přítelkyň, která ho odmítala, spadl z pátého poschodí a 24. září 1980 se zabil. Naplnila se tak údajná věštba vědmy, která v mládí Hrzánovi předpověděla, že pro něj bude kritický čtyřicátý rok jeho života. Když ten přežije, dožije se údajně vysokého věku. Bohužel, vědma se o několik měsíců ve své předpovědi spletla.
MAREK BIČÍK
|
|
obsah | osobnosti |