Život ve znamení vědy a víry
"Viděl jsem úplné zatmění v srpnu 1999 u Balatonu. Chci si tento zážitek dopřát ještě jednou."
Co vedlo známého vědce-astrofyzika k tomu, že začal objasňovat laikům jinak těžko pochopitelné výsledky vědeckého bádání? "Popularizaci jsem měl v krvi už od patnácti let. Tehdy jsem v ozdravovně ve Velkých Losinách založil astronomický kroužek a zbláznil tam do astronomie nejen své vrstevníky, ale i všechny vedoucí. Odjakživa se mi zdálo, že je ze všech přírodních věd k popularizaci nejvhodnější, a dokonce i snadno pochopitelná. Její výsledky mi připadaly natolik úžasné, že jsem se o tu radost z poznání chtěl podělit s každým, kdo byl v mém dosahu," říká Jiří Grygar.
Vrátil se domů Jeho vlastní zájem o astronomii se zrodil díky knížkám, které malému Jurovi darovali rodiče k narozeninám či Vánocům. Bylo mu devět let, když se po Vánocích 1944 ponořil do knížky Josefa Pospíšila Vesmír novýma očima - a tehdy se pevně rozhodl stát hvězdářem.
A jeho úmysl posilovala setkání s podobnými nadšenci. S o rok starším spolužákem z brněnského gymnázia, dnes světoznámým astronomem Lubošem Kohoutkem, se seznámil v roce 1951, v roce 1953 už spolu chodili pravidelně pozorovat meteory (ze střechy činžáku, kde Kohoutkovi bydleli). Když bylo Jiřímu Grygarovi devatenáct let a Luboši Kohoutkovi dvacet, napsali spolu své první odborné práce.
A v devatenácti (tehdy již studoval fyziku na Masarykově univerzitě) Jiří Grygar otiskl také svůj první popularizační článek - popisoval, jak se dají meteory pozorovat nejen opticky, ale také radarem. Článek vyšel v Říši hvězd, dnes už zaniklém měsíčníku s dlouhou tradicí (Grygar do něho přispíval hojně a soustavně až do roku 1994). Kvůli studiu astronomie přestoupil v roce 1957 na Univerzitu Karlovu v Praze. Do aspirantury se pustil na hvězdárně v Ondřejově, tématem jeho dizertační práce bylo okrajové ztemnění raných složek zákrytových dvojhvězd.
Během pražského jara získal stipendium na observatoři ve Victorii v Kanadě. A pak se vrátil s rodinou zpátky do Československa. Na rozdíl od kamarádů a kolegů astronomů, jako byl Miroslav Plavec, Zdeněk Sekanina nebo již zmíněný Luboš Kouhoutek, kteří už se ze zahraničí domů nevrátili. I navzdory tomu, že si všichni kolem něho ťukali na čelo. "Říkal jsem si, že Československo je moje země; nikoli těch politruků, co ji tak děsivě dlouho rozvracejí."
Smutnou dobu normalizace prožil v Ondřejově. Zprvu téměř necítil žádné ústrky, ale koncem sedmdesátých let nastoupil nový ředitel - a Jiří Grygar raději odešel do Fyzikálního ústavu ČSAV v Řeži. Věnoval se tu dálkovému průzkumu Země v oddělení fyziky nízkých teplot. A na rozdíl od hvězdárny v Ondřejově mu tady dovolili popularizovat astronomii v televizi. Legendární seriál Okna vesmíru dokořán, který se směl zrodit v bratislavské televizi a jehož první díl Šťastná planeta se vysílal 29. října 1981, byl na tehdejší dobu zjevením. Kdo viděl, nezapomene.
Víra odpovídá na "proč?"
Jak funguje vesmír? Jak se vyvíjel od okamžiku velkého třesku? Na takovéto otázky hledají odpověď astronomové, fyzici, matematici. Proč je vesmír takový, jaký je? Na to už odpovědět neumějí - a ani nemohou. "Kde přírodověda mlčí, může hovořit teologie. A naopak," říká Jiří Grygar, jehož víra provází od dětství. Jeho oblíbeným citátem jsou slova katolického historika Baronia: "Bible nic neříká o tom, jak nebesa fungují, ale jak se máme do nebe dostat." Spojení vědy a víry, to je další velké téma Jiří Grygara. Nevidí v tom žádný rozpor, vědci ve své činnosti pouze poznávají přírodní zákony, které pocházejí od Boha a které nemohou v nejmenším změnit."Existence inteligentního života na Zemi je výsledkem souhry tolika navzájem provázaných fyzikálních, chemických i biologických skutečností, že je to až k nevíře. Podivovat se tomu může člověk tím více, čím více jim jako vědec rozumí. Bylo by daleko přirozenější očekávat, že žádné složité struktury ve vesmíru nikdy nevzniknou," řekl před časem na konferenci Evropa mezi vědou a vírou. V knize Jiří Grygar - Věda a víra můžeme číst: "Troufám si proto tvrdit, že věřící přírodovědec může dnes svou víru v Boha opřít také o kvalifikovaný údiv nad podivuhodným řádem materiálního světa..."
Svou víru přibližuje lidem stejně jako svou milovanou vědu: při přednáškách, v knihách, v televizi i rozhlase, v rozhovorech a novinových článcích. O některých vědcích ani není známo, že jsou věřící, Jiří Grygar se s touto výsostně osobní záležitostí nijak neskrývá. Naopak.
"Zažil jsem od útlého dětství až po dospělost dvě totality, které měly jedno společné: soustavně a neobyčejně zákeřně se snažily zlikvidovat elitu národa, do níž mimo jiné patřili hluboce věřící lidé," vysvětluje své důvody Jiří Grygar. "Vnímal jsem to nejvíce u kněžích a řeholnic, které jsem obdivoval pro jejich vzdělanost a opravdovou lásku k bližním - právě tyto výjimečné osobnosti se staly terčem nejhoršího pronásledování. Cítil jsem jako naléhavý úkol předat poselství, kterým mne tito neznámí hrdinové moderní doby ovlivnili a jehož hodnotu dosvědčili zničeným zdravím nebo i životem, té generaci, která byla zmanipulována smečkou všeho schopných nepřátel národa a kolaborantů s nejobludnějšími režimy moderní doby."
Boj proti pavědě
Studium astrofyziky vysokých energií. Organizace české účasti na výstavbě mezinárodní observatoře Pierra Augera v Argentině, práce na instalaci českého robotického teleskopu FRAM (který 17. ledna 2006 objevil velmi jasný optický protějšek záblesku záření gama) - to jsou současné odborné aktivity Jiřího Grygara. Další oblastí, v níž se Jiří Grygar angažuje, je Klub skeptiků, "spolek, který vznikl z holé nutnosti bránit se přívalu pitomostí ve sdělovacích prostředcích, proti bagatelizaci kritického vědeckého myšlení a proti polistopadovému velkému boomu zázračných léčitelů, proutkařů a podivuhodných vynálezců, kteří svými nedokázanými tvrzeními opovrhují metodou vědy".Od té doby, co lidé přestali věřit v Boha, jsou ochotni uvěřit každé pitomosti, napsal již v roce 1925 známý britský spisovatel Gilbert Chesterton. Je to důvod, proč stále více lidí v dnešní době slyší na léčitelství, astrologii? Že věří i hádání z karet a jiným obskurním a na první pohled směšným praktikám?
"Naivně jsem se domníval, že když skončila komunistická totalita, skončí i vláda ideologické pavědy a ekonomického šarlatánství. Když jsem viděl, jak vytouženou svobodu projevu začali hbitě zneužívat lidé s blátivým způsobem myšlení, čím dál víc mne to dopalovalo," říká Jiří Grygar. Když přišla v roce 1994 novinářka Věra Nosková s myšlenkou založit Klub skeptiků, nazvaný výstižně Sisyfos, Jiří Grygar se stal členem výboru klubu. Má na starosti zahraniční styky a udělování takzvaných Bludných balvanů.
Není to marné konání Vědcům však v dnešní době nenaslouchají lidé zdaleka tolik jako celebritám a pochybným hvězdičkám. Nepřipadá Jiřímu Grygarovi jeho konání marné?
"Nevím, zda to v některé minulé epoše bylo lepší. Už Masaryk říkal, že myšlení bolí, a tak si většina lidí hledá nenáročné náhražky za kritické myšlení, k čemuž patří nekritický obdiv hvězdiček a celebrit všeho druhu. Navzdory tomu poměrně nepatrná hrstka vědců a techniků dokázala a neustále dokáže zásadně proměnit stav civilizace: naprostá většina předmětů, s nimiž každý z nás přichází denně do styku, není výsledkem úsilí celebrit, ale víceméně anonymních, mimořádně vzdělaných či geniálních fyziků, chemiků, biologů a dalších odborníků od matematiky po historiky. Jak vidět, naše konání marné není, což dokazuje například rozhlas a televize, internet, přehrávače DVD, mobily, počítače, kloubní náhrady, vyhledávače GPS, trysková letadla, vlaky TGV, zářivky, zkrátka cokoliv chcete," namítá astrofyzik.
Jiří Grygar se angažuje ve věcech vědy, víry, nevadí mu veřejně se vyjadřovat. Člověk by si jej klidně představil jako rozvážného, úctyhodného senátora. Neuvažuje o vstupu do politiky? "Nedovedu si představit, že bych se vzdal své současné práce kvůli čemukoli jinému, zvláště když teprve v posledních patnácti letech mohu ve svém oboru pracovat bez předešlých ideologických omezení," zavrhuje tuto možnost Jiří Grygar.
A to, že se politici znovu bratří s komunisty, že lidé zapomínají na minulost a tvrdí, že za komunistů bylo lépe, komentuje: "Myslím, že je to další důkaz potřeby kultivace kritického vědeckého myšlení v této ztrápené zemi. Někteří otroci prý dokázali dobrovolně líbat důtky, kterými je biřici švihali..."
Život v datech
17. března 1936 Narodil se v Horním Slezsku ve vesnici, která se tehdy jmenovala Heinersdorf, potom Pruský Jindřichov a nyní Dziewietlice; jeho rodinu z ní v roce 1937 vyhnali Němci, roku 1945 odtud pro změnu vyhnali všechny Němce a přišli do ní Poláci 1963 Založil bulletin Kosmické rozhledy 1973 Vyšla mu první kniha: Vesmír je náš svět 1982-1992 Pro Československou televizi připravoval seriál Okna vesmíru dokořán Po listopadu 1989 Stal se předsedou České astronomické společnosti, vědecké rady Grantové agentury AV ČR a Rady České televize; je členem České křesťanské akademie, patří mezi zakládající členy Klubu skeptiků Sisyfos, spoluzakládal Učenou společnost ČR, od roku 2004 je jejím předsedou 1996 UNESCO mu udělilo jako dosud jedinému Čechovi prestižní cenu Kalinga za popularizaci vědy; v témže roce po něm byla pojmenována planetka číslo 3336, kterou objevil Luboš Kohoutek 1997 Vyšla mu kniha Vesmír, jaký je 1999 ČT vysílala jeho seriál Zlaté století astronomie.
obsah | osobnosti