Vnutil Hollywoodu svá pravidla

Přátelé vtipkují, že Miloš Forman nic nedělá polovičatě. Když plodí děti, jsou to rovnou dvojčata (s Věrou Křesadlovou má syny Petra a Matěje, s Martinou Formanovou Jima a Andyho), a když točí filmy, je z toho Oscar, oscarová nominace nebo aspoň skandál. České snímky rozčilovaly komunistický režim, ty americké zase pobuřují feministky, církev nebo obojí.

Přátelé si mohou podobné žerty dovolit. Miloš Forman má totiž smysl pro humor. Patří k němu stejně jako tvrdošíjnost, cit pro nedělitelnost svobody a touha vyhrávat. Větu "co tě nezabije, to tě posílí" nepřijal za vlastní zbůhdarma: mnohokrát si ji v životě vyzkoušel. "Vůle k vítězství patří k mým základním hnacím silám," prohlašuje nejslavnější z filmařů českého původu. A také: "Vítězství je stejně těžké jako nádherné, jiná možnost neexistuje."

Dvacet minut světáctví

Pro prvňáčky lze Formanův osud připodobnit k údělu Harryho Pottera: sirotek, jenž se dostal na elitní školu, bojoval se zlem a výjimečnými schopnostmi dosáhl slávy i uznání. Jenže Forman nežil v pohádce. Idylické dětství v Čáslavi s dvěma staršími bratry a s prázdninami u nynějšího Máchova jezera, kde si jeho rodiče postavili hotýlek, dlouho nevydrželo. Budoucímu režisérovi bylo sedm let, když mu gestapo odvedlo otce a dva roky poté i matku. Ani jeden válku nepřežil. Forman ji přečkal střídavě u strýce, tety a přátel svých rodičů, aniž tušil, že věčné putování s kufrem určí jeho život na desetiletí.

Po válce zkoušeli s bratry opravit rodinný hotel, který jim zanedlouho znárodnili, když se v novinách dočetl o internátní škole pro válečné sirotky, která se podle britského vzoru otvírala v Poděbradech. Ve skutečnosti tam sice své potomky protlačila hlavně dobová smetánka, nicméně Forman tu poznal Ivana Passera či Václava Havla, vyzkoušel si divadelní prkna, a především přiznal: "Natrefilo si mi velice slušné vzdělání." Pozdější prezident se tam maně zasloužil o jeden z Formanových kroků do vysněného velkého světa. Vyprávěl totiž tak nadšeně o pražské kavárně Mánes, že se do ní zvědavý mladík jednou vydal stopem - a pak tam jezdil pro "dvacet minut světáctví" každý víkend. Poděbrady už mu byly malé, Forman chtěl pokořit Prahu.

Jako ztroskotanec

Na cestu do vysněného velkoměsta jej postrčil nucený odchod ze školy, jejž si vysloužil "močením na nohu syna jednoho z vůdčích duchů komunismu", spolužáka s vlivným otcem. V Praze maturoval, hrál studentské divadlo a hodlal studovat divadelní režii, jenže ho nevzali. Zkusil tedy scenáristiku a dramaturgii na FAMU - a uspěl. "Tomu pocitu se žádný Oscar nemůže rovnat," napsal později.

I na FAMU měl problémy kvůli "dekadentním sklonům", nicméně zvládl je. Zároveň si vydělával na živobytí brigádami, což mu vyneslo galejnickou zkušenost mezi horníky v dolech, než se uchytil v začínající Československé televizi. Největší školu mu však přineslo setkání s Martinem Fričem, který natočil Formanův první scénář, a s Alfrédem Radokem, kterému asistoval při natáčení filmu Dědeček automobil.

Snímek Štěňata, který podle jeho scénáře točil Ivo Novák, zas přivedl Formanovi do cesty jeho první ženu, herečku Janu Brejchovou, jež se stala brzy hvězdou. Forman se však zapletl s baletkou v Laterně magice, Brejchová mu to oplatila vztahem s německým hercem - a následoval rozvod. Zároveň režiséra z Laterny vyhodili pro politickou nespolehlivost a přišel o chystaný filmový projekt.

Dost ran na jednoho člověka, i když hlásá - co tě nezabije, to tě posílí. "Poprvé jsem se cítil jako naprostý ztroskotanec," píše o době, kdy se ocitl v blázinci. Nemohl vědět, jak se mu bude v americkém exilu při natáčení Přeletu nad kukaččím hnízdem ta zkušenost hodit. Na prahu třicítky stál pořád na startu.

Skok do velkého světa

Až s Miroslavem Ondříčkem prosadili "nejamatérštější film v dějinách Barrandova", stylizovaný dokument o hledání zpěvačky pro divadlo Semafor nazvaný Konkurs. Hrála v něm další Formanova žena, Věra Křesadlová. Smůla se protrhla; psal se rok 1963.

Následoval Černý Petr, v němž poprvé popustil uzdu své nechuti vůči každé umělosti, strojenosti, velkým gestům. Snímek vyhrál v Locarnu a zavedl režiséra i na festival do New Yorku. "Od té doby, co mě rodiče zavlekli na Sněhurku, jsem toužil se do Ameriky podívat," vyznal se tehdy Forman. "Objevil jsem něco srovnatelného s mírou své ctižádosti."

Tehdy se ještě vrátil. Pochoval bratra Bohuslava, jenž zahynul v horách (bratr Pavel dosud žije v Austrálii), odhalil, že jeho biologickým otcem byl někdo jiný, a na ulici potkal zmatenou dívku z venkova a podle jejího příběhu natočil Lásky jedné plavovlásky. Získaly nominaci na Oscara, přivedly Formana na další světové festivaly a seznámily jej s producentem Carlem Pontim. To už nebyl krok, nýbrž skok do velkého světa, i když peníze vložené do snímku Hoří, má panenko chtěl posléze Ponti zpátky. Proč? "Italský milionář a straničtí aparátčíci měli stejně falešně sentimentální představu takzvaného obyčejného člověka," popsal Forman pozdvižení, jež se kolem filmu strhlo. V roce 1967 byl zakázán "na věčné časy", v roce 1968 vešel do kin - a přijely tanky. Na věčné časy.

Jenže hasičský příběh ještě předtím stihl nominaci na Oscara a pro Formana se stal letenkou do Ameriky. Právě tam se dověděl o okupaci. Stihl vytáhnout rodinu do Paříže, ale začas se rozešli: jeho blízcí jeli domů, Forman do Ameriky: "Neměl jsem nic než pevné odhodlání dobýt Hollywood. Zbytek byly detaily."

Zase se má rád

Za "detaily" stály deprese, bydlení ve špeluňce, o níž Ondříček dodnes vypráví, jak jej při první návštěvě vyděsila, jeden dolar na den, vlažné přijetí zámořské prvotiny Taking Off. "Sebelítost je velká slast, zase jsem se měl rád," líčí Forman svůj boj o místo nahoře. "Musel jsem ukočírovat svou netrpělivost, změnit styl práce, vstřebat kulturu." Po reklamě na colu a epizodě z olympijského dokumentu konečně přišel zlom. Přelet nad kukaččím hnízdem vynesl Formanovi vysněného Oscara a telegram od Franka Capry, v němž stálo: Vítám tě do klubu. Amadeus pak stvrdil, že nešlo o náhodu ani výjimku.

I v Americe občas Forman prohrává: tři projekty musel vzdát, jeho Valmont zapadl vedle Frearsovy verze téže látky Nebezpečné známosti, za snímek Lid versus Larry Flynt se vedle poct dočkal i osočení, že propaguje pornografii. Přesto dál razí linii děl, jejichž hrdinové zosobňují rebelii výjimečného jedince za osobní svobodu proti společenské konvenci, době, mašinerii. Patří sem i Goyovi duchové, jež právě točí ve Španělsku a v nichž se slavný malíř střetává s inkvizicí kvůli své múze -údajné kacířce. Ale ať už Forman volí hrdiny smyšlené či skutečné, dodržuje zásadu, že pravda, byť je oporou filmu, může ve velkých dávkách nudit. Proto ve filmech překvapuje, šokuje i baví, aniž slevuje.

Forman nejenže dobyl Hollywood: dokázal mu vnutit svá vlastní pravidla. "Nikdy nedělal kompromisy, aby vyhověl systému. A i když ve svých filmech narážel do mocných, vždy si dokázal pevně udržet uměleckou kontrolu," napsala o něm publicistka Anne Thompsonová.

MIRKA SPÁČILOVÁ

obsah | osobnosti