Zemřel herec Boris Rösner

Po dlouhé těžké nemoci zemřel dnes večer v nemocnici v Kladně člen činohry Národního divadla v Praze Boris Rösner. Oznámila to mluvčí činohry Kateřina Ondroušková.

Boris Rösner dnes ve věku pětapadesáti let podlehl rakovině. Na jevišti české první scény se po dlouhé době objevil koncem března, když předával jednu z prestižních Cen Thálie.

Boris Rösner se narodil 25. ledna 1951 v Opavě, jeho matce, herečce Jarmile Horské, tehdy bylo pouhých devatenáct let. Rodiče se rozvedli když mu byl jeden rok a s otcem skladatelem a dirigentem Mirko Čechem-Rösnerem se blíže poznal až ve dvanácti.

Rösnerova matka se po roce 1968 ocitla v nemilosti a místo hraní se musela živit jako servírka. Rösner zpočátku koketoval s medicínou, i kvůli nepříliš vřelému vztahu k matematice ale nakonec skončil na Divadelní fakultě Akademie múzických umění.

Školu, na které ho učili Václav Voska nebo Vlasta Fabiánová, absolvoval v roce 1973. První angažmá získal v libereckém Divadle F.X.Šaldy, v roce 1979 odešel do Městských divadel pražských. Zde Rösnera potkala velká příležitost, když se roznemohl a zemřel jeho učitel a velký vzor Voska.

Rösner převzal roli Salieriho a jak řekl, "hrál jsem ho s pocitem, že na mém místě měl stát někdo jiný... když jsem jako Salieri vyzval boha k soukromé válce, myslel jsem, že v hledišti někdo umře, že spadne balkon...".

V té době už byl ženatý, s manželkou Alicí se brali, když bylo Rösnerovi dvacet a v roce 1976 se jim narodila dcera Gabriela. Na jevišti Národního divadla Boris Rösner odehrál za dvacet let na osm desítek rolí, v poslední době asi nejvíce zaujal jako Harpagon v Moliérově Lakomci. Za tuto roli posbíral před dvěma lety skoro veškerá domácí divadelní ocenění - Thálii, Cenu Divadelních novin i Cenu Alfréda Radoka.

Rösner ale nebyl jen hercem a pedagogem DAMU (na které učil od roku 1989), angažoval se i během listopadové revoluce a v roce 1998 si zkusil také divadelní režii Macbetha během Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě. V roce 2000 se pak neúspěšně ucházel o post ředitele činohry Národního divadla.

Herecké povolání Rösner nijak neidealizoval, občas o něm dokonce říkal, že to je duševní prostituce. "Herectví a sláva jsou pomíjivé. Vlezete na jeviště v sedm hodin a v deset představení končí. Když ale vyrobíte poličku a nebo vysekáte elektřinu, tak to tam zůstane...," řekl zapálený kutil Rösner v jednom rozhovoru.

ČTK

obsah | kultura - kultúra