Čeští prezidenti na známkách

Tomáš Garrigue Masaryk za čtyři koruny. Edvard Beneš za dvě a Klement Gottwald za desetikorunu. Následuje třicetihaléřová galerie komunistických prezidentů. Václav Havel začínal na dvou korunách a známku předal Václavu Klausovi za šest čtyřicet. Česká republika je jednou z posledních zemí, která má na známkách své žijící prezidenty. Z některých vytvořily dějiny drahé sběratelské unikáty.

Před několika týdny se na filatelistické burze objevil aršík s prezidentem Háchou. Kdyby to byla pravá známka, vešel by ten den docela jistě do dějin filatelie v Česku. Každý sběratel dobře ví, že Emil Hácha byl jediným československým prezidentem, kterého Češi na známce nikdy neviděli. V období, kdy byl na Hradě, se totiž místo něj lepil na dopisy Adolf Hitler. Byla snad vytištěna sada známek, která se musela na poslední chvíli na příkaz nacistů skartovat? Podařilo se někomu zachránit pár kousků? uvažovali filatelisté. Šlo skoro jistě o padělek. Už proto, že tak vzácný aršík by nemohl stát jen čtyři sta korun.

Ještě z dob hluboké totality je zákon, který stanovuje, že prezident je jediná žijící osoba, která se smí zobrazovat na poštovních známkách. A nepsané pravidlo říká, že by se měl nový prezident objevit na dopisech co nejdřív po svém zvolení. Václav Havel schvaloval návrhy na známku už vpředvečer své volby. Mezi sebou tenkrát soupeřili dva rytci a dvě varianty.

"Oba o to dost stáli. Byla to hodně prestižní záležitost," říká sběratel Pavel Pittermann. Havel tenkrát váhal mezi revolučním portrétem ve svetru a s rozcuchanými vlasy, a vyobrazením v klasickém obleku. Když se osmý den po jeho zvolení objevila podobizna na poštovních přepážkách, bylo jasné, že zvítězila ta konzervativní verze. Říká se, že ji tehdy proti Havlovi prosadili jeho poradci.

Na poštovní portrét Václava Klause si museli Češi počkat několik měsíců. Prý proto, že si na ní chtěl dát prezident obzvlášť záležet. Pravda je nejspíš taková, že se na té první prezident sám sobě nelíbil.

Masaryk skoro za milion

V prvních týdnech Československa byly pošty ještě v rakouských rukou a všechny dopisy doručovali místo pošťáků skauti. Když se měl 20. prosince 1918 vrátit domů Tomáš Garrigue Masaryk, dostali skauti povolení vytisknout sto kusů známek, které budou platit jen v den Masarykova příjezdu. Nebyl na nich ještě žádný portrét, jen nápis "Příjezd presidenta T. G. Masaryka". Z původní stovky dnes zbylo už jen pár kousků. Kdo některý z nich vlastní, může se chlubit velkým jměním. Největší český sběratel Ludvík Pytlíček má jednu z nich dokonce nalepenou na vzácném telegramu z toho slavnostního prosincového dne: "President Masaryk prijel zvlastnim vlakem do Ceskych Budejovic, kde prenocuje, odjezd do Prahy zitra v deset hodin dopoledne." "Koupil jsem ji za sedm set padesát tisíc korun." Tomáš Garrigue Masaryk koloval po českých poštách ve dvaceti různých podobách - nic takového se nepodařilo žádné další hlavě Československa. A přestože prý byl pro výtvarníka Maxe Švabinského dost neposedným modelem, jsou to nejslavnostněji vyvedené známky, jaké země má.

Edvard Beneš se na poštovních známkách objevit nechtěl, a když se nakonec přece jen nechal přemluvit, trval na tom, že bude jeho známka mnohem civilnější než ta Masarykova. Aniž o to stál, zůstal na dopisech i během protektorátu. Výtvarník Bohumil Heinze zakomponoval do kreseb Hradčan a Karlštejna iniciály "Dr. B". Rozeznat je v listech stromů byla skoro odbojová činnost. Němci o iniciálách sice věděli, ale až do konce války je prý neodhalili.

Svoboda? Skartovat!

Dvacáté století, během kterého se měnily hlavy státu tak rychle, že se musely jejich podobizny na známkách překotně stahovat z tisku, sice možná škodilo státu, zato prospívalo filatelii. Známky, které měly být na příkaz strany skartovány, často uvízly v rukou sběratelů a proměnily se ve vzácné zboží. Jednou v noci roku 1975 odvedli brněnští policisté na vyšetřovnu sedmnáctiletého studenta a sběratele známek Petra Mráčka. "Říká vám tohle něco?" rozevřel policista dlaň a na ní ležela známka s prezidentem Ludvíkem Svobodou. Mladému sběrateli se zatajil dech: "Tenkrát ten chlap vůbec nevěděl, co má v ruce," vypráví dnes. Policista měl v dlani známku, která v té době stála šedesát tisíc korun. Jak nabyla takové hodnoty?

Chystaly se oslavy osmdesátých narozenin Ludvíka Svobody a v tiskárně byl připravený slavnostní aršík s jeho portrétem a prezidentskou standartou. Pak ale Svobodu odvolali z funkce a známka se nesměla dostat ven. "Kompletně skartovat," nařídilo komunistické vedení tiskárně. A právě teď se do celého příběhu zaplétá jistý pan Kučera. Byl také filatelista a měl dobré kontakty s tiskaři. Dobře věděl, jakou cenu by mělo pár zachráněných kousků. V noci se mu podařilo z tiskárny propašovat šestnáct aršíků. Najednou měl v rukou obrovské jmění a tak obvolal všechny filatelisty. Mezi nimi také nadšeného sběratele Mráčka. Dohodli se na šedesáti tisících. "Měli jsme se sejít v brněnské opeře," vypráví Mráček. Jenže Kučera nedorazil. Do Prahy putoval ještě ten večer telegram: "Nesetkali jsme se v opere. Proc? Mracek." Jenže to už byl pražský byt pana Kučery po domovní prohlídce a on seděl na policejní vyšetřovně. Telegram se vrátil do Brna a ještě tu noc zastavilo policejní auto před domem jediného filatelisty jménem Mráček. Odvedli ho na stanici a ukázali mu cennost, kterou si ještě před pár dny chtěl koupit. "Nevím, o čem mluvíte," řekl jim. Policisté mu to uvěřili a pustili ho domů. Kučera však dostal sedm let.

Známky se zlomeným srdcem

Lepit si hlavu státu na dopisy se dnes ve světě už nenosí. Výjimky však existují: kromě Česka, kde je vytištění nové prezidentské známky pomalu státní událost, se z poštovní známky rozhodně nenechají vystrnadit ani evropští panovníci. Britové mají svou královnu na všech známkách. I když je jejím motivem třeba vzácný motýl, silueta královny se musí objevit alespoň v rohu. Anglická královna Viktorie byla vlastně na první poštovní známce, která vyšla v Anglii v roce 1840. Známky se rozšířily rychle a lidé po celém světě si na svá psaní brzy začali lepit krále a královny i prezidenty. Jenže od těch dob se svět změnil a ve většině parlamentních demokracií by se dnes nad prezidentskou poštovní variantou všichni nejspíš ušklíbli. A tak Američané raději posílají místo George W. Bushe pestrobarevné známky "Miluji tě", nebo "Mám zlomené srdce".

Oldřich Kulhánek: Autor českých bankovek a nové prezidentské známky

Žádné dílo jiného současného českého malíře není tak známé jako jeho. Jméno Oldřich Kulhánek je malým písmem napsané na všech současných českých bankovkách. A teď i na nové prezidentské známce.

Poprvé se Oldřichu Kulhánkovi naskytla příležitost navrhnout novou bankovku v roce 1971 - jeho verze desetikoruny tenkrát vyhrála anonymní konkurz. Jenže v té době už seděl Kulhánek ve vězení za hanobení představitelů spřátelených socialistických států. Když se vedení strany dozvědělo, kdo je autorem vítězné kresby, šel návrh do koše a napříště už se žádné anonymní konkurzy nevypisovaly.

Zeptejte se dnes Oldřicha Kulhánka, jak to vlastně tenkrát bylo, a uvedete ho do rozpaků: "Já bych o tom opravdu nerad mluvil. Mám potom pocit, že se stylizuju do role nějakého disidenta, a tak to přitom vůbec není." Ateliér akademického malíře Oldřicha Kulhánka v posledním patře žižkovského paneláku je plný k dokonalosti vyvedených aktů. Tvořit grafiky, které realisticky zachycují lidské tělo, to je jeho hlavní a nejmilejší práce.

"Bankovky a známky kreslím z prestižních důvodů," říká Kulhánek. Před deseti lety dostal obrovskou příležitost: navrhnout všechny nové bankovky České republiky. "Byla to opravdu skvělá šance, jednotlivé bankovky se občas obměňují, ale navrhnout rovnou celou sérii?" Na nakreslení návrhu ke každé stovce a tisícikoruně dostal jeden měsíc. "To je opravdu dost málo času a všichni rytci a tiskaři, kteří se na tom podíleli měli plné ruce práce." Nakonec byly nové peníze skutečně na světě a to rovnou ve dvou provedeních. Polovina pocházela z českých tiskáren, tu druhou část tiskli ve Velké Británii. "Paradoxně byly ty z českých tiskáren výrazně lepší," říká Kulhánek. Oldřich Kulhánek se učil kreslit v ateliéru Karla Svolinského, který mimo jiné navrhoval i poštovní známky. "Jeho známky byly ty nejkrásnější, jaké jsem kdy viděl," vzpomíná si Kulhánek. Později tuto činnost po svém učiteli podědil, a tak po českých poštách koluje hodně dopisů s jeho kresbami v pravém horním rohu.

"Má nejoblíbenější série jsou panovníci lucemburské dynastie," zamýšlí se Kulhánek. Po svém zvolení si ho vybral Václav Klaus, aby navrhl i jeho známku. Kulhánek si pospíšil a prezident dostal první návrh do ruky už koncem dubna. Jenže známka se mu nelíbila a nechal ji Oldřichu Kulhánkovi předělat. Podle mluvčího pošty Ladislava Vančury se Hrad snažil, aby známka byla co nejdokonalejší a nebyla "odfláknutá". "Odfláknutá? Co to je za nesmysl?" směje se Kulhánek. "Žádný návrh známky přece nemůže být odfláknutý." O tom, jak to skutečně bylo, nechce moc mluvit.

Jak vlastně vypadá tvorba známky hlavy státu? Výtvarník nejprve dostane z prezidentské kanceláře fotografii hlavy státu. "Mojí starostí je, aby měla prezidentova tvář také nějaký výraz," říká Kulhánek. Grafik musí také dokonale vymyslet a vyladit, kde bude údaj o ceně známky a kde nápis Česká republika. Svou hotovou verzi pak nakreslí šestkrát větší, než je konečná velikost. Zvětšeninu předá rytci, který ji přenese do linií a teček. Teprve pak se nová známka může pomalu začít tisknout.

ZUZANA JANEČKOVÁ, MF DNES

obsah | kultura - kultúra