Tchaj-wan objevuje české autory

Česká výprava se vrátila z knižního veletrhu v metropoli Tchaj-wanu, který skončil v neděli, nadmíru spokojená. Na přehlídce, kde bylo Česko ústřední zemí, se prý nekonaly žádné lapálie ani nečekané zvraty, ba naopak všechno šlo jako na drátkách. Čeští spisovatelé si pochvalují pozorné publikum, nakladatelé český pavilon a ministerstvo kultury velkorysou tchajwanskou finanční podporu. Organizátoři české účasti ze společnosti Svět knihy se pak radují z nadšených ohlasů.

Prezentace v tchajpejském Světovém obchodním středisku na 225 metrech čtverečních - což je zhruba o padesát metrů větší prostor, než má český stánek na největším světovém veletrhu ve Frankfurtu - vyšla státní pokladnu na dva miliony korun. Dalších tři sta tisíc dodal pražský magistrát, část peněz vložily i cestovní kanceláře. Největší, třiapůlmilionová částka však ležela na bedrech Tchajwanců - zdarma poskytli plochu, hradili katalogy, cestovné a pobyt některých hostů. A tak se česká literatura mohla stát tématem veletrhu, který každoročně navštíví na tři sta tisíc lidí a otevírá bránu na asijský trh. Podobně koncipované prezentace na západoevropských trzích se přitom pohybují v nesrovnatelně vyšších číslech. "Stánek byl obrovskou propagací Česka. Vzbudili jsme pozornost v novinách i mezi návštěvníky," zhodnotil naši účast tajemník Svazu českých knihkupců a nakladatelů Jaroslav Císař. Dle Císaře zažívá Tchaj-wan poslední desetiletí obrovský vydavatelský boom: "Produkce se zdvojnásobila ve všech ukazatelích: ať už se to týká novin, časopisů nebo knih." V ostrovním státě s dvaadvaceti miliony obyvatel existuje sedm tisíc nakladatelství a ročně tam vychází na osmadvacet tisíc titulů. Některá knihkupectví v Tchaj-peji jsou otevřena čtyřiadvacet hodin denně.

"Asi nikde na světě by se nám nepodařila taková propagace české kultury jako tady," říká s narážkou na štědrou pomoc Tchajwanců organizátorka českého pavilonu Dana Kalinová. "Zjistila jsem, že se česká literatura dá skvěle podpořit filmem, hudbou nebo divadlem." Úspěch tu mělo maňáskové představení na téma pohádky Budulínek, které si podle našeho scénáře a s českými loutkami připravili sami Tchajwanci.

"Návštěvníci českého pavilonu se dají dělit do dvou skupin: ti, kteří byli velmi dobře informovaní, a ti, kteří lehce tápali, kde vlastně Česko je a jakým jazykem se tady mluví. Většina myslela, že německy," doplňuje spoluorganizátorka Jana Chalupová. Tchajwanci už znali Ivana Klímu a Milana Kunderu, teď se můžou seznámit s řadou nových překladů Václava Havla, Jaroslava Seiferta, Bohumila Hrabala. Svou první knihu v čínštině má i Michal Viewegh, nakladatelství Grimm Press zase přineslo knihu Kocour v botách s ilustracemi Adolfa Borna.

"Přišli jsme ukázat svou tvorbu a myslím, že jsme tam našli publikum," říká Jaroslav Kořán z pražského nakladatelství Gallery. "Byl to vzácný svátek české knihy," dodává.

Jak se žilo spisovatelům na veletrhu

IVA PEKÁRKOVÁ: Bylo to skvělé. Dostala jsem nabídky od tří tamějších nakladatelů, organizace byla až bolestně dokonalá, místní obyvatelé neuvěřitelně hodní a vstřícní. A já měla frustraci, že neumím čínsky, že místo knížek vidím jen nesrozumitelné nápisy. Na besedách se mě ptali na New York, možná se trochu víc báli mluvit, aby člověka nějak neurazili. Bylo vidět, že mají zájem, usilovně hledali spojovací články mezi Českem a Tchaj-wanem. A ačkoli jsou úplně jiní, polívku jedí na konci, vypadají jinak a zdá se, že i uvažují jinak, máme společný referenční rámec, nesvobodu. Vědí, o čem mluvíme, když řekneme invaze nebo okupace. Od klasického veletržního kolečka jsem utíkala do hor. V autobuse jsem potkala Číňanku - muzikantku - dala jsem jí veletržní program a ona pak skutečně na mé čtení přišla a přinesla mi svoje CD.

MICHAL VIEWEGH: Kulturní šok jsem si odbyl už předloni v Číně. Na ulici si připadáte jako naprostý cizinec, nerozumíte zvykům, rituálům ani pohledům. Ale na besedě zjistíte, že uvažování o knížce se tolik neliší, že se tam lidi ptají podobně jako v Česku. Na Tchaj-wanu jsem měl tři prezentace, dvě pro novináře a jednu pro veřejnost. Překlad Románu pro ženy tam sice vyšel krátce před veletrhem, nicméně bylo vidět, že posluchači už měli načteno, ptali se konkrétně.