Z celé rodiny jsme přežili jen čtyři

Fotografka Jana Noseková (1971), manželka velvyslance Michaela Žantovského, s nímž od roku 2004 žije v Izraeli, si zvolila za téma své první fotoknížky holocaust - pojem, který se slovem i obrazem konkretizuje v miliónech lidských příběhů.

Autorka ve své publikaci, opatřené bohužel příkladně klišovitým titulem Přežili peklo, dává nahlédnout do čtyřiceti z nich: krátkou osobní vzpomínkou a kontrastem archívních snímků z "tehdy" a vlastních fotografií z doby "teď" vytváří, jak stojí v podtitulu knížky, "portréty Izraelců z Československa, kteří přežili holocaust".

Příběhy přeživších jsou zhuštěné do pěti sedmi řádek, nicméně procházejí v čase od první republiky, přes zkušenost s německými vyhlazovacími lágry, až po příjezd do Izraele na konci 40. let - především v textech se koncentrují hrůza i následné štěstí; v černobílých fotografiích se obojí zrcadlí s mnohem menší intenzitou. Noseková je citlivá fotografka: není vůči snímanému člověku expanzívní, nemanipuluje s ním, odmítá citové vydírání a patos - prostě snímá, dokumentuje. Rubem tohoto postupu sice je občasná kompoziční konvenčnost, ale dějiny, byť jen náznakově vepsané ve tvářích, očích, v rukou i držení těla, "dýchají" ve snímcích nesmírně silně.

Mnozí z přeživších se na fotografiích smějí, jejich vitální a rozzářené obličeje až udivují; méně je těch, kteří mají ve tvářích přísný, neprostupný výraz, a jen jediná z portrétovaných si tvář zakrývá rukama -minulost jako by se pod jejími prsty v momentě zpřítomnila a ožila s děsivou intenzitou. Je to paměť, která hraje v knize Jany Nosekové hlavní roli, až za ni jde umělecká kvalita fotografického díla. Paměť, jež Ruth Bondyové, která je mezi oněch čtyřicet snímaných zařazena, vyplavuje větu: "Z jedenatřicetičlenné rodiny jsme přežili čtyři..."

RADIM KOPÁČ, PRÁVO

obsah | kultura - kultúra