Slavný Kronos Quartet inspirovala i česká hudba

Americký soubor Kronos Quartet, který je už přes třicet let symbolem originálních uměleckých vizí a překonávání žánrových bariér, se opět vrací do Česka. Dnes večer zahájí v pražském Obecním domě festival Struny podzimu. Za čtveřici hudebníků hovoří první houslista David Harrington.

Čím překvapíte publikum tentokrát?

Přivezli jsme skladby, které jsme tu ještě nehráli. Budou to opět různé styly, které jako obvykle spojujeme dohromady.

Zahrajete i vítěznou práci skladatelské soutěže, kterou jste sami iniciovali. Co vás k vedlo k jejímu vypsání?

Přemýšleli jsme, co bychom si dali k třicátým narozeninám. A protože na světě je spousta mladých skladatelů, řekli jsme si, že by bylo dobré blíže poznat nastupující generaci. Přihlásili se nám autoři ze 43 zemí. Byli jsme překvapeni jejich nápady: v těchto lidech se skrývá síla pro budoucnost.

Vaši uměleckou činnost ovlivňuje celá řada inspiračních zdrojů. Byla někdy mezi nimi i česká hudba?

Když jsme asi před osmi lety navštívili Prahu, našel jsem v jednom obchodě nahrávku českého cikánského smyčcového souboru. Byla to tak šťastná, a zároveň smutná a tragická hudba! Díky humanismu, zakletému v těchto tónech, vzniklo naše album Caravan.

Chtěl byste spolupracovat i s některými českými hudebníky?

Už v minulosti jsem stál o setkání s Ivou Bittovou, škoda jen, že bydlí daleko od Prahy. Slyšel jsem totiž některé její nahrávky a nadchla mě svou přirozeností a tím, jak svou hudbou vypráví příběhy. Mám také zapsaných pár jmen ze zdejší elektronické scény.

Nesetkali jste se někdy s poznámkou, že hrajete soudobou hudbu, protože Beethovena byste nesvedli?

Lidé toho napovídají. Pochybuji, že existuje nějaký jiný soubor, pro nějž píše čtyřicet soudobých autorů. Naše práce vede od jednoho opusu k druhému. Máme celou síť kontaktů a vztahů. Jsme soustředěni na to, co děláme, a nezabýváme se tím, co se o nás říká.

Nejste po třiceti letech existence vlastně už tak trochu klasici?

Strávil jsem celý život posloucháním a zkoumáním hudby, doufám, že máme ještě dlouhý čas před sebou.

Myslíte, že budete i za dalších třicet let objevovat něco nového?

Samozřejmě. Dovedu si to docela dobře představit.

VĚRA DRÁPELOVÁ

obsah | kultura - kultúra