Koudelka po letech opět doma

Výstava Josefa Koudelky (ročník 1938), otevřená minulý týden ve Veletržním paláci v Praze, je vůbec největší přehlídkou tohoto slavného českého fotografa. Sestavena byla jeho dlouholetým přítelem, legendárním pařížským nakladatelem Robertem Delpirem.

Původně měla být premiérově uvedena už v únoru v Národní galerii v Praze, ale z těchto plánů sešlo vzhledem k málo vstřícnému postoji jejího generálního ředitele. Expozici tedy mohli vidět poprvé až v červenci návštěvníci festivalu ve francouzském Arles.

Divadelní fotografie

Její koncepce je víceméně shodná s Koudelkovou monografií vydanou na jaře v edici Fototorst. Vedle autorových slavných souborů Cikáni, Exily, Černý trojúhelník a Chaos je velká pozornost věnována také autorově divadelní fotografii i ještě starším a málo známým snímkům z konce padesátých a začátku šedesátých let. Ty vycházejí spíše z dobové estetiky a jsou víceméně formální, přesto v nich najdeme znaky charakteristické pro pozdější práce: úsilí o maximální výrazovou kultivovanost i panoramatické výřezy z negativů středního čtvercového formátu zúročené opět v současné tvorbě.

Cikáni

Od roku 1961 se datuje Koudelkova spjatost s divadelní fotografií, spolupráce s měsíčníkem Divadlo, Divadlem Na zábradlí a od roku 1965 i Divadlem za branou. Především pro posledně jmenovanou scénu vedenou Otomarem Krejčou vytvořil Josef Koudelka originální expresivní a krajně stylizované fotografie. Paralelně, od roku 1962 až do odchodu z Československa v roce 1970 pracuje na proslulém cyklu Cikáni. Jezdil za nimi především na Slovensko, ale také do Kadaně, na Jižní Moravu nebo do Rumunska. Uvedení souboru vedle paralelně vytvářených snímků z divadelních představení dokládá, nakolik se divadlo a rustikální život v Koudelkově tvorbě navzájem ovlivňovaly.

Praha v srpnu 1968

Přelomový soubor Invaze s mnoha vypjatými reportážními záběry z okupace Prahy v srpnu 1968 ukončuje první část expozice a otevírá soubor Exily, podobně jako stály tyto snímky u počátku autorova exilového světoběžnictví i světové proslulosti. Subjektivně dokumentární fotografie z Koudelkova putování po světě v letech 1970 až 1994 jsou právem považovány za vrchol autorovy tvorby. Vytříbená obrazová estetizace i přízračná metaforičnost zde nabývají vrcholu. Prázdné městské kulisy, bezútěšné krajinné scenérie, opuštěná či bezmocná zvířata zde vypovídají prostřednictvím fotografického obrazu o politickém vyhnanství, vykořeněnosti i lidských hodnotách a svobodě.

Člověk v jím devastované přírodě

Celé samostatné podlaží mezaninu Veletržního paláce bylo vyčleněno pro panoramatické fotografie z publikací Černý trojúhelník ze začátku devadesátých let a především Chaos (vydané 1999). Těmto subjektivním dokumentům dominuje téma člověka přítomného v jím devastované přírodě. Až mrazivě pak působí záběry Berlínské zdi, válkou zničeného Bejrútu nebo Vukovaru a dalších míst. Tuto polohu tvorby a Koudelkových nejnovějších více než čtyřicet snímků pod názvem Kámen-pierre pak představuje druhá, souběžně probíhající autorova pražská výstava, připravená Francouzským institutem v Galerii Štěpánská.

Atraktivní alespoň jako Annie Leibowitz

Ve stručnosti poodhaluje všechny polohy Koudelkovy tvorby již zmíněná monografie, která je edičním počinem nakladatelství TORST a i ve světě první autorovou monografií. Žádný, byť sebevíce precizní tisk, však nezastoupí kvality a tonální bohatství originálu i dojem z precizně instalované expozice. Veletržní palác, sídlo sbírky Moderního a současného umění Národní galerie zatím příliš fotografických výstav nenabídlo. Minulý týden zahájená výstava naznačuje, že by se mohla stát atraktivní prezentací, která přiláká nebývalé množství návštěvníků, podobně jako například před několika lety výstava módní autorky fotografující populární osobnosti uměleckého světa Annie Leibowitz.

Josef Koudelka: Fotograf, Národní galerie, Veletržní palác, od 14. listopadu 2002 do 23. února 2003

Josef Koudelka: Kámen pierre, Galerie Štěpánská, od 12. listopadu. 2002 do 5. ledna 2003