Moskva ležela českým zpěvákům u nohou

Koncert Karla Gotta, Heleny Vondráčkové, Evy Urbanové a Lea Mariana Vodičky provázely výkřiky: ''Bravo!''

Čtyři hodiny ležela Moskva Karlu Gottovi u nohou. Tak dlouho trvalo páteční Setkání přátel ve Sjezdovém sále moskevského Kremlu - koncert českých hvězd, který konečně prolomil roky ticha, rozpaků a přešlapování kolem horké kaše. "Má smysl vozit do Ruska českou kulturu a chce to vůbec někdo dělat?" zněla otázka. Po maratonu životních výkonů Karla Gotta, Evy Urbanové, Heleny Vondráčkové a Lea Mariana Vodičky (černého koně celého vystoupení), kdy pořadatelé nezvládali davy s kyticemi valící se k pódiu, je konečně jasno: kaše je studená a Rusko po české kultuře hladové.

Šest tisíc diváků v obrovském sále nacpaném k prasknutí vytvořilo atmosféru, jakou tu ještě nikdo nezažil. S pohnutím to přiznávali staří zaměstnanci sálu i jeho nový ředitel Petr Saboltaj. Návštěvníci koncertu neváhali přiletět i z těch nejvzdálenějších míst. Módní návrhářka z kyrgyzského Byškeku se snažila předat šaty pro Helenu Vondráčkovou přímo na pódiu. Nakonec uspěla alespoň s kyticí pro Karla Gotta. Mistra znala osobně už z Prahy. Nabídka hvězd českého společenského života však byla mnohem širší… "Jan Tuna, televize Nova," špitla ohromeně světaznalá návrhářka a svezla se do svého křesla. Dvaadvacetiletá Marína ze sibiřského Barnaulu vyhrála přímo na koncertu červenou fabii. Klíče od vozu jí předal kosmonaut Vladimír Remek s řádem hrdiny Sovětského svazu. V sále jsme vyznamenání viděli jen u několika hrdinů Velké vlastenecké války. Také Remka vítalo publikum stejně spontánně jako české zpěváky.

Nostalgie po starých časech je všudypřítomná

"Karel Gott? Jeho písně jsou naše písně," doslova se rozplakal stařík - černý taxikář, který nás vezl v otřískaném žigulíku z Gorbušky na Majakovského náměstí. "To je skvělé, že přijel. Dřív jsme byli přátelé, a teď? Muselo to všechno takhle dopadnout? Sedmadvacet let jsem byl kapitánem jaderné ponorky. Honil jsem Američany po mořích celého světa a pak si přijde nějaký plukovníček KGB Putin a já z důchodu neuživím rodinu! Tady máte bonbony, rebjata! Dejte je Karlovi a řekněte, že víc nemám. Dobře že se vrátil, dobře..." Právě jsme projížděli pod transparentem s anglickým nápisem: Egoist Generation - nejoblíbenější časopis mladých.

Nostalgie po tom, co bylo, je v Moskvě všudypřítomná, ale ti, co vsadili na úspěch Setkání přátel, hledí samozřejmě mnohem dál. Jeden z šéfů šeremetěvského letiště, bývalý významný vojenský pilot Sergej Petov, který Karla Gotta pozval na vodku, mu řekl: "V letadle jsem si vždycky zpíval tvou melodii z Limonádového Joea. Kam se na nás Amíci hrabali! Když si ráno nemohou vyčistit zuby pastou své oblíbené značky, nelítá jim to. A co z toho všeho zbylo?"

Co? Letiště doslova natřískané butiky všech světových značek, kde ve free shopech nakoupíte stejně dobře za rubly jako za dolary, se hladově zakusuje do březových hájů v okolí podobně jako celá Moskva. Tah na ekonomickou bránu tu někdy připomíná nástup Stepního frontu, který rozhodl světovou válku.

Hlad po české hudbě

I organizátoři koncertu hvězd (byť pět minut po dvanácté) svou bitvu vyhráli. Kdyby čeští umělci vystupovali v Moskvě celý měsíc, bylo by stále vyprodáno. Malý velký muž Jan Nekola, šéf agentury NKL Žofín, totiž nepřivezl do Moskvy jen vzpomínky na minulost, ale nepochybně i to nejlepší, co Česká republika má. Soukromá firma jako první začala naplňovat dohodu o kulturní spolupráci mezi oběma státy. "Celý večer beru od pana Nekoly jako akci, která má daleko větší význam než jen koncert sám. Podle reakcí posluchačů jsem pochopil, že je v Rusku hlad nejen po naší hudbě, ale po kultuře obecně," vyjádřil se Pavel Dostál. "Honzo, ode dneška jsi v Rusku nesmrtelný," řekl na to Janu Nekolovi kolega. "Prý už ti dokonce rezervovali místo u kremelské zdi."

Agentura NKL Žofín s vlastním orchestrem se chce chytit na ruském trhu, který stále nabízí netušené možnosti. Nabídky ke šňůře koncertů přišly ještě tu noc přímo od Michaila Česnokova ze Správy záležitostí prezidenta Ruské federace. Sponzorům (Transgaz, mladoboleslavská Škodovka, jejíž šéf Vratislav Kulhánek také na koncert přijel) jde pochopitelně o to samé. A ostatní? "Když český diplomat ještě před pár lety lobboval za naše zájmy v ruském parlamentu, bylo to v Praze považováno doslova za trestný čin," nechal se slyšet zaměstnanec ambasády. "Teď doháníme, co se dá."

Gott: Jsem v nejlepší životní formě

Dohánět v Rusku lze samozřejmě hlavně s těmi, kteří takzvaně Rusko umí. Proto by se koncert hvězd v Moskvě neuskutečnil bez organizačních možností a osobních kontaktů Vladimíra Remka, který nastupuje v Moskvě do diplomatické funkce, podnikatele Zdenka Zbytka a dalších - ať už se to komu líbí, nebo ne. Počínaje takovými detaily, jako byl volný průjezd autobusů s českými muzikanty přeplněnou Moskvou či bezproblémové odbavení na šeremetěvském letišti při zpátečním letu do Prahy. Ukázalo se totiž, že celní procedura s tak nezvyklým nástrojem, jakým je harfa, může v Moskvě trvat i několik vzrušujících dní.

Když Karel Gott oživil svůj ruský repertoár, začaly kytice létat vzduchem a výkřiky "Bravo!" nebraly konce. Eva Urbanová se o svůj hlas v Moskvě velmi bála. A pak zvedla ze sedadel publikum, které má s čím poměřovat. To, co rozehráli všichni čtyři zpěváci v závěru vystoupení, hrozilo doslova explozí Sjezdového sálu. Patos obecenstva chvílemi přesahoval ten na pódiu. Šanson Podmoskovskije večera byl pak uklidňující tečkou za koncertem, který přerostl sám sebe. "Tohle nechci komentovat," řekl mi po koncertě Karel Gott. "Něčím se ale pochlubit musím. V Moskvě se ukázalo, že jsem v nejlepší životní formě."