Tvorba Jiřího Koláře poprvé ve Skandinávii
V helsinském Muzeu umění Amose Andersona se dnes otevírá výstava z díla Jiřího Koláře a jeho ženy Běly. Oba umělci se nejen ve Finsku, ale ve Skandinávii vůbec poprvé představí velkou retrospektivou.
Další část tvoří tematické výstavy nejstaršího umění a velkou pozornost galerie věnuje i současným mladým finským umělcům. "Jiří Kolář svým způsobem patří do první skupiny, i když rozhodně není ve Finsku neznámý. Osobně ho považuji za jednoho z nejvýznamnějších tvůrců šedesátých let. Jsem přesvědčen, že výstava zde odstartuje novou vlnu zájmu o Kolářovo dílo," soudí ředitel muzea Kai Kartio. Anderson neměl rodinu a dvacet let před svou smrtí ustanovil nadaci s tím, že z věnovaných peněz bude založeno a spravováno muzeum moderního finského umění. Muzeum vzniklo v roce 1964 v Andersonově soukromém domě. Po rekonstrukci z konce devadesátých let minulého století má muzeum v několika patrech stálou expozici, prostory pro aktuální výstavy, butik a kavárnu. V letech po svém založení bylo Andersonovo muzeum jedinou galerií moderního umění v Helsinkách a svůj význam si podrželo i po vzniku galerie Kiasma, kde byla instalovaná moderní sbírka finské Národní galerie. Podle ředitele Kartia si ve srovnání se státní galerií udržuje alternativní charakter. "Je tu jistá konkurence, ale v dobrém slova smyslu, nepěstujeme rivalitu," říká. Muzeum je ve srovnání se státními galeriemi relativně malé a výstavy zde mají příjemný, komorní charakter. Především je ale výmluvným příkladem fungování soukromé nekomerční instituce. "Peněz není nikdy dost, ale opravdu si nemáme nač stěžovat. Naše postavení je stabilní a jako soukromá nadace se solidním finančním základem máme příjem, který nám dovoluje plánovat dopředu, což ve státních institucích není možné. Tam je všechno závislé na státním rozpočtu a nikdy není jisté, kolik z něj bude možné čerpat," vysvětluje Kartio. Sedmdesát procent příjmů muzea tvoří peníze z nadace, deset procent čerpá ze státních zdrojů a zbytek tvoří příjmy z vlastní činnosti. Částky určené na akvizice nejsou podle Kartia příliš vysoké, ale muzeum pravidelně nakupuje nová díla. Celkem zde pracuje dvacet zaměstnanců včetně strážců a technických pracovníků. O výstavní program pečuje pět odborníků a ročně se otevírá deset výstav. Kartio soudí, že finská veřejnost se nejvíc zajímá o hudbu - moderní i klasickou. "Moderní výtvarné umění přitahuje pozornost mladé generace. Máme padesát tisíc návštěvníků ročně a to není málo, i když za to částečně vděčíme naší poloze v centru," uzavírá.
JANA MACHALICKÁ, LIDOVÉ NOVINY
|
obsah | kultura - kultúra |