Havlová je v mojí hře mimořádná

Jeden z nejúspěšnějších amerických dramatiků, Israel Horovitz, se přijel podívat do pražského Divadla na Vinohradech na zpracování své hry Chvíle pravdy. S hodnocením předpremiérového představení vystoupil včera před novináři -a byl spokojen.

Dramatik vyzdvihl především dva hlavní představitele - Petra Kostku v roli nesnášenlivého středoškolského učitele a Dagmar Havlovou, která ztvárnila jeho hospodyni. "Jsou to oba báječní, znamenití herci. Výkon Dagmar Havlové je mimořádný a Petr Kostka rozhodně nezůstává pozadu. Jestli všichni čeští herci hrají takhle, tak klobouk dolů," velebil představitele Horovitz.

Návrat po letech

Zpátky na jeviště se manželka bývalého prezidenta Václava Havla vrací po devíti letech. Slavnostní premiéra se uskuteční zítra večer. Kvůli různým povinnostem a nedostatku času byla cesta Dagmar Havlové zpět k divadlu zdlouhavá. "S výběrem hry jsme však měli obrovské štěstí. Někdy to trvá léta," říká ředitel vinohradského divadla Martin Stropnický. "Od začátku jsme se shodli, že nepůjde o nic monumentálního, o žádnou královskou roli, ale spíš o prostší a psychologicky složitější postavu," popisuje Stropnický. Horovitzovu tragikomedii Chvíle pravdy vybrala právě Dagmar Havlová. Volba režiséra Ladislava Smočka i hereččina partnera na jevišti následovala vzápětí. Přestože hra bude uvedena na velké scéně, jde spíš o komorní představení, které klade velký důraz na herecké výkony. Starý umírající středoškolský učitel Jacob Brackish si najme hospodyni Kathleen Hoganovou, aby tak poprvé během svého života sdílel dům s jiným člověkem. Během jejich ročního soužití vycházejí najevo mnohá tajemství z jejich života, která vedou k dramatickým odhalením. "Ve hře je pro mě důležitý dobrý humor. Zajímají mě opravdové lidské osudy, příběhy," říká Horovitz, který od svých sedmnácti let napsal více než padesát divadelních her, jež se dočkaly uvedení ve třiceti jazycích světa.

Inspirován životem

Horovitzovou hlavní inspirací pro tuto a další hry je město Gloucester v Massachusetts, kde v roce 1980 založil divadlo a stal se jeho ředitelem. V představení Chvíle pravdy se však odráží i vlastní dramatikova životní zkušenost. V mládí se na střední škole potkal s několika pedagogy, kteří působili, jako by své žáky nenáviděli - podobně jako postava učitele z jeho hry. Další podnět z autorova života lze najít v osudech jeho otce. Do padesáti let se živil jako řidič nákladního vozu, pak začal po nocích studovat a stal se právníkem. Podobně zobrazují vliv vzdělání na osud člověka postavy Kathleen Hoganové a Jacoba Brackishe. Oba vzešli ze stejné sociální třídy - přesto jsou jejich osudy kvůli vědomostem naprosto odlišné. Význam pro Horovitzův autorský vývoj mělo i přátelství s předním autorem absurdních dramat Samuelem Beckettem. Ačkoli si autor nedělá iluze o tom, že by muž vyvedl manželku do divadla, aby společně našli smysl života, snaží se ho prostřednictvím svých her hledat. "Nenabízím řešení, ale kladu otázky," podotýká. A i když nemá rád happy endy, nekončí Chvíle pravdy jako tragédie. "Hlavní hrdince se na konci dostane naděje. A taky se naučí milovat hudbu a tím si rozšíří obzory. Stejně tak se díky ní něčemu přiučil sám učitel. O to jde," vysvětluje autor.

VLADIMÍRA ŠUMBEROVÁ

obsah | kultura - kultúra