V zemi jménem Gottland

Když zemřel Elvis, v rodném Memphisu mu zřídili Graceland. To Karel Gott bude mít muzeum už za svého života. Zpěvák, jenž se kdysi rozčiloval, že byl nazván zombie, pokračuje v kariéře, i když mu táhne na sedmdesátku. Pohled na život člověka, jenž touží "být stále mlád" a svými fanoušky stále milován.

V úzké chodbičce stojí poměrně malá tmavohnědá dřevěná kuchyňská linka v rustikálním stylu. Před ní v jiných časech postávala hospodyně Karla Gotta. Na lince se tyčí dvě prázdné lahve od piva. Na světlé dlažbě se povaluje nedopalek cigarety. V jevanské vile, kterou zpěvák prodal podnikateli Josefu Moťovskému údajně za patnáct milionů korun, neskončil mejdan. To jen dělníci, jichž se po dvoupatrovém domě s terasou a třemi koupelnami pohybuje kolem třiceti, po sobě zanechávají stopy. Pracují na přeměně prvorepublikového domu s nevelkou zahradou s odkvétající magnolií v muzeum jménem Gottland.

Za komunismu mířili do Jevan lidé s dalekohledy a snažili se najít dobré místo, odkud by bylo na tehdy zdaleka ještě ne jednatřicetinásobného Zlatého slavíka dobře vidět. Od 30. června se budou moci jeho fanoušci za 150 korun vstupného porozhlédnout po sídle o rozloze zhruba 200 metrů čtverečních. Karel Gott (v červenci mu bude 67) poskytl do muzea své osobní věci, slavíky či (multi)platinové desky. Přízemí domu je zatím prázdné, v jednom z pokojů pracuje malíř Václav Bára (jeho nejoblíbenější písní od Karla Gotta je původní skladba Alphaville Být stále mlád). "Svou práci mám rád, tohle beru i jako způsob její prezentace," říká usměvavý opálený muž v bílém pracovním oděvu s tím, že do Gottlandu určitě zavítá: "Bude to událost."

Už nemeč

Muzeum nabídne lidem občerstvení a suvenýry - odznáčky, hrnečky či reprodukce Gottových obrazů. Podle výpočtů bulvárního deníku Blesk by vila mohla vynášet až 70 000 korun denně. Tiskový mluvčí Gottlandu Vlasta Korec i manažer Zdeněk Kohák vcelku logicky tvrdí, že jakékoliv odhady jsou poněkud předčasné. Nechtějí se ani vyjadřovat k tomu, zda zpěvák poskytl své jméno a svůj obličej k dispozici zdarma.

Výnosy muzea závisí na ochotě fanoušků vydat ze své peněženky nejen peníze za vstupné, ale hlavně se do Jevan vracet. "Nechceme, aby Gottland byl záležitostí na jeden dva roky," vysvětluje Vlasta Korec. Už existují rámcové smlouvy s českými a německými cestovními kancelářemi o zájezdech. Zájem projevily i cestovky ze Slovenska a Ruska. Autobusy budou parkovat nejen v Jevanech, ale i na náměstí sousední vesnice Vyžlovka. "Všechno je v jednání," říká místostarosta Vyžlovky Jiří Klégr, "uvidíme, jak to s Gottlandem dopadne. Budoucnost odhadnout nedokážu."

I když se místostarosta Klégr netají jistou dávkou skepse, Gottovi fanoušci z domova i ze světa za svého idola určitě něco utratí. Vždyť jsou schopni požadovat ve smíchovském hotelu Mövenpick právě to apartmá, odkud je výhled na zpěvákovu vilu na Bertramce, kde na rozdíl od Jevan Karel Gott skutečně žije. "Jsou to většinou německé starší dámy," říká Martina Podlipná z hotelu Mövenpick, "nikde to speciálně neinzerujeme, ale fanoušci si to mezi sebou řeknou."

Bůh (podle zpěváka se v jeho jménu slovo bůh objevuje hned dvakrát, "kar el" totiž znamená v hebrejštině "bůh volal") a Štěstěna na "poslu dobrých zpráv" nešetřili. O moci "značky" Karel Gott vědí své třeba šéfové nejprodávanějšího českého deníku, bulváru Blesk. Za posledního čtvrt roku se zpěvák objevil na jeho titulní stránce dvanáctkrát, tedy zhruba jednou za týden. Kromě projektu Gottland informoval deník i o narození dcery Charlotte Elly, jíž dokonce jeho redaktoři zakoupili bělostnou kolébku. O obdobných tématech psal též německý Bild.

Podle Jiřího Petra, majitele pardubického obchodu Music Shop, kde lze zakoupit všechna Gottova CD či publikace o jeho osobě, a zpěvákova fanouška, si je Karel Gott dobře vědom toho, že ho média využívají ke zvýšení prodeje: "Nechce, aby bylo přegottováno."

Před více než čtyřiceti lety by málokoho (přesněji řečeno nikoho) nenapadlo, že muzeum srovnatelné jedině s Presleyho Gracelandem bude mít muž, jehož v dětství fascinovaly smuteční slavnosti a jehož sny o malířské kariéře překazila nepovedená kresba boty při přijímacích zkouškách na Umprum. Určitě by si kdysi na úspěch Karla Gotta nevsadil ani Karel Vlach, s jehož orchestrem v roce 1960 poprvé vystoupil v televizi. A zcela propadl. "Uslyšímli vás ještě jednou mečet do televize, přijedu to tam zapálit, ať si to pak s vámi vyřídí," cituje Gott ve své autobiografii z roku 1968 "Říkám to písní" anonymní dopis. Dokonce i jeden ze zpěvákových největších hitů Oči sněhem zaváté přijalo podle jeho vzpomínek semaforské premiérové publikum vlažně.

Slávu potřebuju

Dvaatřicetiletý Luděk Zuzaňák je fanouškem Karla Gotta od dětství. Loni v létě šel se svou přítelkyní ve Velké Bíteši na křest jednoho ze zpěvákových alb. Cestou z parkoviště se setkal se svým idolem. Měl štěstí. Karel Gott ještě nebyl obklopen dalšími fanoušky a kývl na společnou fotografii. "A jak to tak bývá, ve foťáku došly baterie. Přestože pan Gott spěchal na zahájení akce, trpělivě počkal, až uvedeme přístroj do provozu," vzpomíná Luděk, který pak společné foto zpěvákovi poslal. Za několik týdnů ho dostal zpět i s věnováním. "Karel Gott je prostě super," míní jeho fanoušek, jenž vlastní na 180 cédéček a dévédéček s Gottovými alby. Nejraději má písně z 80. let. "Je to asi proto, že si je pamatuji z dětství."

Historka dobře ilustruje Gottův vztah k fanouškům. Obdobně trpělivý bývá třeba Michael Jackson, kterého stejně jako českého poptenora fandové naprosto a nekriticky zbožňují. Karel Gott si na své obdivovatele udělá čas, podepíše se, prohodí pár slov. V knižním rozhovoru Jak to vidí Gott (1992) zpěvák mluvil s pochopením i o ctitelích "se zřejmým závanem schizofrenie". "Přiznám se, že sláva je pro mě drogou," říká jinde.

Gottovi fandové mu jeho přívětivý přístup odplácejí nejen koupí desek, ale i spoustou blahopřání (k narozeninám, k narození dcery nebo získání nejrůznějších cen). "Když udeřilo tsunami, na jeho web přišlo na 810 mailů z celého světa, ve kterých se fanoušci ptali na osud Karla Gotta. Byla to fakt docela síla," vzpomíná Jan Adam, editor nového CD Kompletu Karla Gotta a také editor jeho webových stránek. Karel Gott totiž tehdy trávil dovolenou na Maledivách.

Když se ptám hudebních kritiků, čím si vysvětlují Gottovu popularitu, odpovídají různě: nostalgie (Marta Bystrovová), dobře rozložená kariéra v průběhu 40 let ( Josef Vlček), jistá setrvačnost (Vojtěch Lindaur). Kritici se shodují, že Karel Gott je výjimečně talentovaný zpěvák. A shodně zdůrazňují: do jeho úspěchu se promítá i to, že na experimenty ho moc neužije.

Ojedinělé pokusy vybočit ze zažitého stylu se mu totiž nevyplatily. Když například vydal v roce 1970 v Německu album Der Star meines Lebens ovlivněné Joem Cockerem, prodávalo se nejhůř ze všech jeho polydorských desek. "Nevím, jestli má smysl zahrávat si s popularitou," cituje zpěvákova slova Jiří Černý. Karel Gott je zkrátka takový pěvecký McDonald's. Podobně jako řetězec rychlého občerstvení poskytuje záruku, že Big Mac Menu bude chutnat stejně všude na světě, i deska s portrétem tmavovlasého muže nám dává jistotu, že uslyšíme romantické písně.

"Karel Gott je mimořádný zpěvák, který nikdy nezklamal své publikum jen proto, že by v průběhu své pěvecké dráhy zbytečně a nesmyslně měnil hudební styly. Publikum bohatě dostává to, co od něj očekává," shrnuje Jana Gondová, ředitelka Supraphonu, vydávajícího zpěvákovy archivní desky.

Moji Němci mi rozumějí

"Und diese Biene, die ich meine, nennt sich Maja/kleine freche schlaue Biene Maja." Včelku, která žije "in einem unbekannten Land", zná podle jednoho průzkumu 95 % Němců. "Malé uličnice" jsou letos německá média plná, neboť nejznámější včela Německa (a Česka) slaví třicáté narozeniny. V roce 1976 televize ZDF a ORF poprvé vysílaly původně japonský seriál o Máje a Vilíkovi (Mitsubachi Maja no booken). Úvodní píseň nesložili Japonci, ale Karel Svoboda. A zazpíval ji Karel Gott. Deník Die Presse dokonce označil českého zpěváka za Májina "milovaného barda". Stuttgarter Zeitung zase psal v prosinci loňského roku o tom, že včelka Mája se Gottovi odvděčila za propůjčení "zlatého" hlasu tím, že se zpěvák stane otcem. Německé děti pravděpodobně nenosí čáp, ale včela.

Karlu Gottovi se sice občas může zdát, že je v Česku "přegottováno", v Německu je zcela jistě "přemájováno". Zpěvák bude mít své muzeum, takový Che Guevara zase zdobí trička. Marketingový akční rádius kreslené postavičky je však mnohem širší. Jedna norimberská pojišťovna nabízí pod jménem včelky speciální pojištění, firma prodávající rychlé občerstvení u dálnic "Tank und Rast" poskytuje Májino dětské menu, rodiče mohou dětem zakoupit puzzle s motivy včelky Máji, "tváře" blonďatého hmyzu využívá výrobce cukrovinek Haribo i jogurtů J. Bauer. V roce 1998 dokonce vyšla speciální edice známek s populární včelkou.

Song Biene Maja označuje za nejoblíbenější píseň mezi německými fanoušky zpěvákův německý manažer Wolfgang Kaminski a také hudební redaktor veřejnoprávního rozhlasu specializovaného na německé "šlágry" Antenne Brandenburg Hartmut Beck - Gottovy hity se tu pravidelně objevují na playlistu. "Zájem o jeho koncerty a vystoupení je v Německu vysoký, musíme odmítat," tvrdí Wolfgang Kaminski, "kdyby Karel Gott chtěl, mohl by být denně v nějaké televizní talk show."

Manažer Karla Gotta si zpěvákovu popularitu vysvětluje podobně jako čeští hudební kritici: svému publiku nabízí přesně to, co od něj chce. A nepokouší se zbytečně měnit svou romanticko-seriózní image. Její hodnoty si je a byl vědom i sám zpěvák. V knize Jak to vidí Gott vysvětloval, proč se v roce 1971 vrátil po půl roce z Německa zpět do socialistického Československa. Kromě známého pardonu od Gustava Husáka byl důvodem dobrovolného kroku za železnou oponu i strach ze ztráty popularity. Pro Němce totiž znamenal (a znamená) "zlatý hlas z Prahy, romantika, zpěváka, který má rád své rodiče a rodnou zem, o které tolik zpíval". A muž milující rodiče a vlast od nich neutíká. Zajímavé vysvětlení Gottovy popularity v Německu nabízí Jiří Černý: zpěvákův český přízvuk prý mohl připomínat generaci Němců odsunutých ze Sudet jejich původní vlast.

Český Sinatra

Karel Gott o sobě rád mluví jako o "poslu dobrých zpráv" (podle jednoho z českých alb). Německý tisk čas od času připomíná, že "zlatý hlas z Prahy" (podle jednoho z německých alb) byl v dobách socialistického Československa perfektním dovozcem deviz pro tehdejší hospodářství. Gott sám se zmínil, že za rok vydělal své vlasti tolik jako čtyři prosperující továrny. Němečtí novináři o něm s větší či menší dávkou invence píší jako o "vltavském Elvisovi", "pražském Franku Sinatrovi", "českém slavíkovi" či "českém rytíři ženských srdcí". Die Welt upozorňuje, že z Česka je v Německu oblíbené pivo, škodovka, Spejbl s Hurvínkem a Karel Gott. V zemi, kde vydal přes šedesát alb, je zpěvák minimálně stejně populární jako včelí hrdinka Mája.

Tisk v anglicky mluvících zemích referuje o českém tenoru sporadicky: The Daily Telegraph Karla Gotta přezdil na "pražského Toma Jonese". Když v roce 1967 podnikl Gott několik koncertů v Kanadě, místní Petit-journal o něm napsal, že se nachází někde mezi "Presleyem a Dylanem".

Dobu 60. let, kdy Karel Gott podnikl cestu do Kanady, zpíval půl roku v Las Vegas a stal se úspěšným v německy mluvících zemích, hodnotí jako jeho nejlepší období i čeští hudební kritici. "Vrchol své kariéry určitě prožíval koncem 60. let," tvrdí Vojtěch Lindaur. Josef Vlček vyzdvihuje první polovinu 60. let: "Náhle se objevil kluk, který zpíval neuvěřitelně ostře. Až do Pražského výběru se na naší populární scéně neobjevilo nic tak razantního." Jiří Černý přirovnává význam Karla Gotta pro českou pop music k přínosu Jaroslava Vrchlického české poezii: "V letech 64-67 sem přinesl spoustu nových stylů - zpíval písně v jidiš, francouzské šansony, rock, swing, kantilénu."

Být stále mlád

"Čím víc budu stárnout a budu se stávat spíše legendou než aktuálním hitmakerem, tím se mi bude žena hledat hůře. Až budu u podzimu své kariéry a přijde žena, která řekne, že chce se mnou žít a mít rodinu, pak jí budu moci věřit, že to myslí vážně." Takto uvažoval Karel Gott v roce 1992. Jen on sám ví, zda se mu jeho o více než třicet let mladší přítelkyně Ivana Macháčková hledala hůře než předchozí ženy. Ale uvěřil a před nedávnem se jim narodila dcera.

Zatímco v soukromí se Mistrovi evidentně daří, jeho produkce z posledních let velké nadšení nevzbuzuje. "Mám pocit, že se z jeho věcí nic nového nedozvídám," shrnuje Jiří Černý, "Karel Gott je dokonalý ve světě krásných melodických snů. Ale autorů schopných psát takovou hudbu je velice málo. Navíc on byl vždycky zpěvákem českých verzí zahraničních hitů, což už dnes není potřeba."

Gottovy nejúspěšnější desky Vánoce ve zlaté Praze (1969) se do současnosti podle Supraphonu prodalo téměř šest set tisíc kusů. Údaje o prodeji všech jeho desek dohromady (v zahraničí i u nás) se pohybují mezi třiceti až sto miliony kusů. Pravděpodobnější bude spíše vyšší číslo, protože jen v bývalém SSSR, kde je též velmi oblíbený, přesáhl prodej Gottových alb hranici 25 milionů kusů.

Nejrůznější výběry "best of" (například Písně lásky) si koupí až dvacet tisíc lidí, reedici řadových alb zhruba pět tisíc. Což není vůbec špatné, vezmeme-li v úvahu, že první desky miláčka dívek Sámera Issy se prodalo kolem 50 000 kusů. Podle údajů z agentury GoJa, jež vydává Gottovy nové desky, album Karel a Helena Live (2002) přesáhlo 20 000 kusů, stejně i deska z roku 2003 Swing Kolekce. Zpěvák pracuje na desce Být stále mlád, kde budou kromě hitu od Alphaville Forever Young i muzikálové melodie. I když od revoluce zrovna neoplývá velkými a původními hity, stále se drží na špičce mezi českými zpěváky.

Stále mlád nemůže být nikdo. Vyšší věk se podepisuje na Gottově hlasu, i když je podle Jiřího Černého stále ve skvělé formě. "Na svůj věk je pořád výborný," myslí si i Josef Vlček, "Luciano Pavarotti jednou řekl, že tenor je nejlepší mezi čtyřicítkou a padesátkou. V této době zpíval Karel Gott opravdu výborně." Vzhledem k blížící se sedmdesátce jsou Mistrovy hlasivky (k jeho nelibosti) pod dohledem nejen lékařů, ale i bulvárního tisku, jenž před nedávnem obšírně informoval o tom, že kvůli hlasové indispozici musel zrušit vystoupení v Moskvě.

Karel Gott nemá rád kritiku. Prý i proto, že všechno, co dokázal, vydřel: "Někdo dosahuje svých úspěchů levou rukou… Druhému trvá, než něco až do úplného padnutí vymaká… Patřím asi k té druhé kategorii." Zpěvákova popularita je vskutku draze zaplacená. Pracovitý muž například nezrušil vánoční koncert v Německu, ani když mu těsně před ním v roce 1977 oznámili smrt jeho matky.

Gottovy vzpomínkové knihy jsou prostoupeny obavami o stav hlasivek: kvůli hotelové klimatizaci, nachlazení, nedostatku spánku. Dokonce nejedl slané mandle, jejichž mikroskopické chloupky jeho hlasu vadily. S obdivem vzpomínal na svého kolegu Karla Hálu, který byl schopen po dvou koncertech a probdělé noci odejít do studia a bez problémů zazpívat cokoliv.

Na počátku 90. let oznámil Karel Gott rozlučkové turné po Československu a Německu. Pro velký úspěch ale definitivně se zpíváním neskončil. V roce 2000 ho architekt Zdeněk Lukeš v LN označil za "zombie" - dotčený Karel Gott oznámil, že se necítí ani jako oživlá mrtvola, ani jako mumie, a málem nezpíval na Expu v Hannoveru. O pár let později natočil píseň "Už pohřbili mě stokrát alias Zombie song", kde zpívá mimo jiné "jsem starý zručný zombie". Na posledním předávání cen popularity naznačil, že už opět uvažuje o konci kariéry. Málokdo tomu věří.

EVA HLINOVSKÁ

obsah | kultura - kultúra