Trumpetista Déczi chce hrát stále lépe

Jazzový trumpetista Laco Déczi nedávno oslavil své 65. narozeniny. A za to nejlepší, co se mu v životě povedlo, považuje své tři děti, Vajca, Pištu a nejmladšího, dvanáctiletého Čingischána. "Pištu zajímají počítače, ale Čingischán má obrovský talent na muziku," poznamenává dnes už legendární muzikant, který vlastní zlatý nátrubek Louise Armstronga.

V roce 1985 emigroval s rodinou do Ameriky, kam ho přitáhla hlavně muzika. V té době už měl za sebou celou řadu vydaných desek a koncertů po Evropě. Do České republiky se Laco vrací i se svojí kapelou Cellula New York, kde hraje na bicí i jeho syn Vajco, jednou za půl roku. Na své poslední turné po českých městech vyrazil v květnu. Zůstat tu ale neuvažuje.

Bylo těžké se prosadit v Americe hudbou?

Získáš kontakty a začneš hrát. Když nemáš kšefty, tak je to i dnes stejně těžký jako první den. Vždycky se ale najde okruh spřízněných lidí. To je všude stejné. Teď hrajeme kromě jiného každý čtvrtek v Haarlemu. A pak všude jinde. Dobré peníze se dají vydělat i na svatbách. Trvá to asi tři hodiny. Všechno je ale takové stejné, odměřené. To není svatba jako tady nebo na Slovensku, nikdo se tam neopije.

Na jaký zážitek nejvíce vzpomínáte?

Před několika lety jsme jeli hrát na svatbu milionáře. Uprostřed zahrady stál stůl a na něm obrovský dort. Jeden muzikant od nás ho začal prstem ochutnávat. Za chvíli už byl u nás vrchní číšník a všechny nás vyhodil. Přestože jsme tenkrát přišli o pět set, doteď na to vzpomínáme. A tato příhoda koluje v různých podobách snad už po celé Americe.

Co vám na novém kontinentě nejvíce přirostlo k srdci?

Hodně věcí, hlavně muzika. Byl jsem třeba v jednom černošském klubu, kde hrál na trumpetu jeden černoch a hrál moc dobře. Tak jsme si spolu zahráli. Říkal, že už nebude moci hrát, protože má tři kluky a nemůže je uživit. Rozhodl se, že bude dělat do počítačů, protože tenhle obor vystudoval. To mu však zabere osm hodin denně a pak už nebude moci hrát. Škoda, byl obrovský hráč. Některé věci jsou tam ale úplně hrozný, třeba ta jejich mluva. Pět minut hovoří a neřeknou si vůbec nic.

Vaše partnerka je Číňanka. Nejiskří to mezi vámi kvůli odlišným kulturám?

Já bych o tom mohl napsat knihu. Jsem specialista na Číňany. To jsou úplně jiní lidé. To my nemůžeme normálně pochopit. Ke konfliktům dochází pořád.

Navštívila s vámi někdy Čechy nebo vaše rodné Slovensko?

V životě tam nebyla. Je farmaceutka a pracuje v nemocnici. Předtím, než jsem ji poznal, byla v Německu. Říkala, že někdy přijede, ale nevím.

Máte ještě v životě nějaké nesplněné přání?

Hrát stále lépe. Pořád cvičím a pak zjistím, že už jsem to uměl. Pak bych ještě chtěl být strašně bohatý, abych mohl pořádat party a byla legrace.

ZUZANA FIALOVÁ

obsah | kultura - kultúra