Jazzová sekce oslavila výročí čtenářským maratonem

Když se v neděli 7. října ve 14 hodin otevřely dveře jednoho z křídel Valdštejnského paláce a vyšla z nich početná skupina neoholených mužů s pomačkanými saky a lehce neupravených žen s pocuchanými účesy, mohlo by se zdát, že se v útrobách kulturou prodchnuté rezidence odehrál nějaký divoký a dost vyčerpávající mejdan. Ledakdo by se nad tím jistě pohoršil. Přinejmenším spoluobčané méně zběhlí ve čtení a nedisponující televizním přijímačem. Od nich se totiž dobrá informovanost a přehled v aktuálním kulturním dění asi nedá čekat. Zbytek přihlížejících pravděpodobně věděl, že se právě završil další ročník nonstop čtenářského maratonu, pořádaného k oslavě 30. výročí Jazzové sekce.

Jazzová sekce - Artforum je nejstarší nezávislou kulturní organizací v ČR. Pod názvem Jazzová sekce Svazu hudebníků byla zaregistrována v roce 1969 a povolena o dva roky později. Během totality se věnovala převážně umělcům, kteří byli z toho či onoho důvodu v nemilosti vlády a působit mohli jen ve velice okleštěné formě či popřípadě nemohli působit vůbec. Pod hlavičkou Jazz petit vydávala Jazzová sekce necenzurovanou literaturu, mnohdy se poustěla do velice riskantních a odvážných kroků, a tak mohly i v této "době temna" spatřit světlo světa knihy Hrabala, Lennona, Viana a mnohé další. Pravidelně se prezentovala bulletinem Jazz, jenž se věnoval umění, filozofii a všemožným experimentům. Edice Situace brala pod svá křídla české výtvarníky, kteří nesměli vystavovat. Dále se sekce angažovala při pořádání koncertů, z nichž nejznámější byly Pražské dny, a při celé škále výstav a různých přednášek.

Vzhledem ke zmiňovanému charakteru nezávislé činnosti bylo jen otázkou času, kdy se sama Jazzová sekce dostane na "černou listinu" kumunistického režimu. Stalo se tak v roce 1984, kdy začalo pronásledování jejích čelních představitelů, kteří byli nakonec v roce 1986 uvězněni. Proti soudnímu procesu se ve světě zvedla velká vlna protestů.

Po převratu v roce 1989 se poslání a smysl Jazzové sekce - Artfora poněkud transformoval, ale její nezávislost a alternativní přístupy nadále zůstaly.

Dnes se věnuje převážně pořádání specializovaných knižních veletrhů (v roce 1997 se např. uskutečnil veletrh věnovaný Charlesi Baudelairovi a rok na to veletrh s výstavou "Best Generation Fest"), organizuje výstavy výtvarného umění s rozličnou tématikou (Květen 1945, Devět prezidentů, Srpen 68, Prohry a naděje...), přičemž na Pražském hradě udržuje stálou expozici Minisalon - 244 českých a slovenských výtvarníků, a nadále také organizuje Pražské jazzové dny.

Velkého ohlasu se v roce 1998 dočkala akce Nonstop Ferlinghetti - třídenní nepřetržité čtení díla Lawrence Ferlinghettiho, kterého se zúčastnili umělci, politici, studenti a ostatní milovníci beatnické poezie. Kvůli vzrůstajícímu zájmu veřejnosti o tento typ kulturního vyžití se událost stala tradicí pro další roky. Postupně tedy proběhly čtenářské maratony věnované Alexandru Solženicinovi, Zdeně Salivarové a Josefu Škvoreckému.

Letšní ročník nonstop čtenářského maratonu však měl být a byl v mnoha ohledech zvláštní. Konal se ku příležitosti 30. výročí Jazzové sekce a to organizátory postavilo před úkol učinit akci ještě větší a pestřejší.

S nejvýznamnější inovací přišlo České centrum v Bratislavě. Návrh, aby bylo nepřetržité čtení poprvé mezinárodní, byl pražskými organizátory přijat s nadšením.

"Není se čemu divit", řekl jeden z organizátorů Jan Bárta, "Jazzová sekce má na Slovensku mnoho přátel, proto bylo logické, že jsme tentokrát začali právě v Bratislavě." A nikdo se tomu také nedivil. Naopak, do V-klubu na Námestí SNP přišlo mnoho osobností bratislavského kulturního a společenského života včetně herce Ladislava Chudíka, českého velvyslance Rudolfa Slánského či kulturní atašé českého velvyslanectví Stanislavy Bartošové. Při výběru literatury, to měli vichni účastníci tentokrát poněkud jednodušší, neboť se mohli rozhodnout pro kteréhokoliv z autorů, jenž od roku 1971 do roku 1987 publikovali pod patronátem Jazzové sekce. Celý tento bratislavský start trval 24 hodiny, během kterých se zapojilo osmdesát pět příznivců s přibližně patnáctiminutovými příspěvky.

"Zájem o Nonstop čtení i jeho úroveň v Bratislavě mě mile překvapila," svěřil se jenden z organizátorů Karel Srp. "Je zřejmé, že vzájemnost lidí se s rozdělením republiky nezmenšila. Potřeba scházet se a společně kulturně žít je větší než by kdo předpokládal. Podíl Českého centra i desítek dalších přátel si zasluhuje uznání."

Ve čtvrtek 4. října předala Bratislava pomyslnou štafetu do Prahy. Zde v galerii Artforum na Malé Straně ve 14 hodin bez velkých slavnostních zahájení začalo druhé, rozsáhlejší kolo. Jako první ke stolku s mikrofonem zasedl ředitel Českých center Zdeněk Matějka a přečetl úryvek z Havlova eseje Letní přemítání. Dál se pak pokračovalo jak na běžícím pásu - bez přestávek a zbytečných přerušení. Před průběžně se obměňujícím publikem korzovala celá řada herců, politiků, spisovatelů, ale i zcela neznámých lidí, kteří se odhodlali prožít se spoustou dalších tento úžasný kulturní zážitek. Pro ilustraci rozmanitosti čtenářů je možné jmenovat například předsedu Unie svobody Karla Kühnla, primátora hl. m. Prahy Jana Kasla, ministra pro životní prostředí Miloše Kužvarta, herce Gabrielu Vránovou a Vladimíra Čecha, písničkáře Jana Vodňanského, spisovatele Pavla Řezníčka a Vlaimíra Hořce nebo slovenského velvyslance v ČR Ladislava Balleka.

Spisovatelům, jejichž slova zaznívaly z úst rozličných interpretů nejčastěji, kralovali Jaroslav Seifert, Bohumil Hrabal a Václav Havel. Často se objevovali také další tuzemští i zahraniční autoři zvučných jmen jako: Vonnegut, Rushdie, Updike, Tatarka, Kryl, Lustig, Chalupecký, Baezová či Vian.

V neděli 7. října, po 72 hodinách pražského a 24 hodinách bratislavského čtenářského maratonu, oslava 30. výročí Jazzové sekce skončila. Lidé se trousili z otevřené brány Valdštejnského paláce. Vyhlíželi unaveně. A šťastně. Z jednoho neoholeného muže v pomačkaném saku, který snad nejvíc zářil přemírou spokojenosti, se vyklubal organizátor Karel Srp.

"Jsem spokojen," potvrdil doměnky okolostojících novinářů. "Opravdu vše stálo za to, ačkoliv to místy bylo možná trochu náročnější. Vím o jedné paní, která tu byla od začátku do konce a celou tu dobu pila jen čaj a kávu. O tu jsme měli chvílemi opravdu strach," zamyslel se s úsměvem. "Celý průběh nás však přivedl k myšlence rošířit nepřetržité čtení i dále do zahraničí. V roce 2002 by se mohla přidat i veřejnost v Londýně, Paříži nebo Sofii. Vše záleží na spolupráci Českých center." Karel Srp se unaveně rozhlédl po zvlona se rozcházejícím davu a s hrdostí v hlase dodal: "Jedno je jisté. Čtvrtý ročník čtenářského maratonu rozhodně nebude ten poslední."

MARTIN PÍSECKÝ

obsah | kultura - kultúra