Čeští a Slovenští filmaři řivezli z Chotěbuzi dvě ceny

Třináctý ročník Mezinárodního festivalu východoevropského filmu skončil o víkendu v německé Chotěbuzi udělením cen, které poprvé tvořily sošky nazvané podle tradičního lužicko srbského jména Lubina. Po loňském triumfu Divokých včel Bohdana Slámy nezůstali s prázdnou čeští tvůrci.

Film Michaely Pavlátové Nevěrné hry (2003) byl oceněn Cenou Dona Quijota, český snímek Malá nesdělení Slovenky Miry Fornayové vyhrál v krátkometrážní tvorbě.

Dominovali Rusové

Hlavní cenu získala Lidyja Bobrová s filmem Babča (2003), melancholickým pohledem staré ženy na divoké proměny současné ruské společnosti. Nedávný vítěz prestižního festivalu v Benátkách, efektní rodinný a "metafyzický" horor Návrat (2003) Andreje Zvjaginceva se musel spokojit se Zvláštní cenou. Zato Procházka (2003) Alexeje Učitělja, která vypovídá o současném neklidném Petrohradě a životě na pomezí iluzí a reality, si odnesla ceny hned tři, mimo jiné i za umělecký přínos.

Film z východní Evropy jako na dlani

Tím největším přínosem stále se rozrůstajícího festivalu ale zůstává, že souhrnně představuje umělečtější i komerčnější tvorbu středo a východoevropských kinematografií. Napomáhá tím v propagaci filmů, jež paradoxně po pádu železné opony příliš pozornosti ve světě a na západě většinou nezískávají.

Polsko letos reprezentoval generační snímek Úspěch (2003) Marka Bukowského: hořká komediální retrospektiva jednoho života dnešního třicátníka a jeho nešťastné a slepé lásky, s níž, jak se ukáže, nelze žít. O něco komičtější a na druhou stranu i schematičtější bilanci opět třicátníka ukázal další divácký snímek Happy Birthday (2003) Maďara Csaba Fazekase. Neúspěšný učitel hudby András si tu splní o svých třicátých narozeninách vše, o čem doposud snil. Filmově experimentující a novátorské snímky zastupovali, jak se už stalo zvykem, opět Maďaři. Benedek Fliegauf v Houštině (2003) snímá postavy v klaustrofobních detailních záběrech, v nichž téměř "biologicky" pitvá lidské charaktery a jejich slabosti.

Mnoho podob ruského filmu

Ruská kinematografie, jíž letošní ročník věnoval profilovou národní sekci Focus, představila jak filmy z období perestrojky, tak i ze současnosti. Velikost i šílenost ruského filmu dosvědčuje snad nejlépe syrové drama známého Alexeje Balabanova Řeka (2002), jenž se odehrává v osadě malomocných v sibiřské Tajze na konci 19. století. Naopak snímek s příznačným názvem Víc o tom nepřemýšlej (2002) Ruslana Baltzera svědčí o tom, že se ve východní Evropě točí také hloupé, rádoby vtipné variace na americké brakové filmy pro teenagery.

MICHAL PROCHÁZKA, PRÁVO

obsah | kultura - kultúra