Veteráni vzpomínali na osvobozování Ostravska

Úporná německá obrana však operaci protáhla až do 30. dubna, když bylo průmyslového centra dosaženo obchvatem přes Opavsko namísto přímým útokem. Boje si vyžádaly obrovské ztráty. V ostravské operaci padlo 20 tisíc sovětských vojáků a tisíc československých vojáků.

U obce Velká Polom na Opavsku si zavzpomínal i bývalý tankista Štefan Bodnár z Košic. "Boje o Velkou Polom byly nesmírně těžké. Měli jsme posledních sedmnáct tanků, které už neměl ani kdo zajišťovat. Scházeli nám automatčíci, a tak jsme, ač neradi, museli požádat sovětské velení o pomoc," vzpomínal třiaosmdesátiletý Bodnár.

Ruské velení totiž k žádosti československých tankistů přistoupilo dle svých bezohledných válečných zákonů. "Až nás to vyděsilo. Sovětské velení mělo v tu chvíli po ruce jen ženisty, tedy muže absolutně nevycvičené pro zajišťování tanků. Jenže pro ruské důstojníky to nebyl žádný problém. Posadili nám je na tanky a to včetně jedné krásné ruské zdravotnice. Jak to s takovými vojáky v bitvě dopadlo, to si asi umíte sami představit," popisoval tankista Bodnár jednu z bitev na cestě k Ostravě.

Osudy účastníků setkání českolovenských veteránů z První československé tankové brigády jsou přitom značně rozličné. Mnozí z nich vstupovali do Svobodovy armády už se značně trpkou zkušeností se Stalinovou diktaturou. Například Češi z Volyně, kteří tvořili značnou část československého armádního sboru, už dobře věděli, co za krutosti se skrývají pod pojmy kolektivizace či gulag. "Pro mnohé Volyňáky tak byl vstup do Svobodovy armády vysvobozením, i když jsme věděli, že riskujeme život v boji," říká za volyňské Čechy Marie Michajlovičová, válečná telefonistka v týlu tankové brigády.

Další velká část bojovníků pocházela z Podkarpatské Rusi, přičemž na frontu se mnozí z dnešních veteránů dostali nemilosrdnou oklikou přes sovětské lágry.

"Veteránů bojů, které vyvrcholily osvobozením Ostravy, každoročně ubývá. Mizí tak nenávratně i poslední svědectví," posteskl si na setkání Jindřich Heřkovič, další z vojáků, kteří se 30. dubna 1945 po krvavých bojích probili Opavskem až k Ostravě. Dnes jich žije v České republice méně než desetina a jen část přijela do Ostravy.