Strach z návratu

Psychicky jsou na tom Afghánci často hůře než v době, kdy sem přijeli. Bojí se, že se budou muset vrátit. Podle Pavla Pořízka hlavně proto, že lidé, kteří se dostávají v Af-ghánistánu k moci, se už v minulosti zdiskreditovali v občanské válce. Jsou mezi nimi i váleční zločinci. "Představitelé Severní aliance navíc začali porušovat práva afghánských žen a dívek a zavádět islámské právo šarí'u, to platí třeba o prezidentu Rabbáním."

VĚČNÝ ODPADLÍK

Afghánský uprchlík Muhammad A. byl vězněn dva roky, podařilo se mu utéct a v roce 2000 požádal o azyl v České republice. Řízení v první instanci trvalo skoro rok, neúspěšně. "Studoval jsem v osmdesátých letech v Československu a pro fundamentalisty budu vždycky odpadlík. Většina Afghánců je zvyklá vyrůstat bez vzdělání, s puškou a v boji, který je živí. Pádem Tálibánu se toho tolik nezměnilo, fanatičtí muslimové zůstávají."

Muhammad A. přirovnává dnešní Afghánistán k situaci posádky na lodi, jež po ztroskotání dostala novou šanci. "Bohužel ji ale řídí lidé, kteří katastrofu zavinili. Může přijít další." Vojáci mezinárodních sil v Kábulu podle Muhammada A. budou chránit hlavně vládu a nedovede si představit, že by mohli zaručit bezpečnost většiny obyčejných lidí v Kábulu, natož v celé zemi.

DLOUHÁ SKEPSE

Skepse afghánských žadatelů o azyl vychází ze zkušeností s českým azylovým řízením, které se často zbytečně prodlužovalo. "Je to jedna z největších nespravedlností, jaká se u nás, pokud jde o uprchlíky, děje," říká Pavel Pořízek. Afghánským ženám a dívkám pronásledovaným a diskriminovaným z důvodu pohlaví (bez práva na vzdělání, zaměstnání, svobodu pohybu, shromažďování apod.) měl být azyl udělován. "Bohužel za více než pět let se tak stalo pouze v několika málo výjimečných případech. Většinou se postupovalo nekonzistentně a nedůsledně," dodává Pořízek.

Od roku 1996 u nás žádalo o azyl více než pět tisíc čtyři sta Afghánců a získala ho necelá dvě procenta, konkrétně sto tři osoby. Mnoho af-ghánských rodin je v azylové proceduře už déle než rok, některé téměř dva roky. V první instanci byly odmítány skoro všechny žádosti. Překvapivě i vzdělaných žen pronásledovaných Tálibánem.