Armáda zruší raketovou protivzdušnou obranu

Česká armáda šetří, a proto už nepočítá s tím, že by modernizovala alespoň některé prostředky protiletadlové raketové obrany. Natož aby nakupovala nové raketové systémy, které stojí minimálně 19 miliard korun za kus. "Modernizovat nebudeme, necháme to doběhnout," sdělil LN zdroj blízký týmu, který reformu připravuje.

"Armádní protiletadlové raketové síly de facto zaniknou, zřejmě již v roce 2007. Potom budou důležité objekty chránit nadzvuková letadla, podzvukové letouny L-159, pokud budou do té doby dostatečně vyzbrojeny, vrtulníky a navíc i speciální jednotky," řekl. To se zřejmě nebude líbit vojenskému velení NATO, které po ČR v minulosti požadovalo alespoň základní modernizaci komplexů protiletadlové raketové obrany označovaných zkratkou KUB nebo SA-6.

Brusel současně chtěl, aby Praha do konce příštího roku vyčlenila minimálně čtyři baterie KUB pro integrovaný systém protivzdušné obrany NATO v Evropě. To se ale podle informací LN nestane. Česko argumentuje tím, že modernizace by byla nákladná a že prostředky obrany, které používá, by ani po vylepšení nedokázaly zabezpečit obranu důležitých dopravních uzlů a hospodářských a administrativních center proti útoku ze vzduchu.

Tuzemské protiletadlové systémy by stejně tak nedokázaly zjistit a zničit případné taktické balistické rakety letící na cíl na českém území. Nové moderní systémy protiletadlové obrany jsou nesmírně drahé. Americký systém Patriot stojí bezmála 30 miliard korun, evropský Eurosam 19 miliard a ruský Favorit S-300 až 35 miliard. Česká armáda se proto raději protiletadlových raketových sil zcela vzdá a místo nich si pořídí 12 stíhaček, zřejmě olétaných F-16 americké výroby z výzbroje belgických vzdušných sil. Zastaralé letouny MiG-21 půjdou na konci roku 2004 do šrotu.

Zůstanou letadla a vrtulníky

Vzdušný prostor mohou střežit ještě i letouny L-159 z produkce vodochodského Aera. Pokud je ovšem vojáci vybaví potřebnou výzbrojí. K ochraně důležitých objektů, například jaderných elektráren, se ještě dají použít armádní vrtulníky. Vojenští experti ale přiznávají, že v případě ozbrojeného konfliktu pouhá letadla nedokážou bezpečnost strategických míst před vzdušným napadením stoprocentně zabezpečit. Po 11. září se státy NATO shodly na tom, že před teroristickými útoky ze vzduchu se musí každý stát chránit vlastními silami. Princip "jeden za všechny, všichni za jednoho" v takovém případě neplatí.

TOMÁŠ HOŘEJŠÍ

obsah | Česká republika