Zařadí se Praha k Paříži a Milánu?

Je to troufalost. I tak by bylo možné pohlížet na tvrzení, že týden módy, který probíhá dvakrát ročně v Miláně, Paříži, Londýně a v New Yorku, se bude pravidelně konat také v Praze, byť zatím jen za účasti domácích návrhářů. První Fashion Point, jak organizátoři tuto akci nazvali, proběhl v pražském Veletržním paláci od 11. do 13. října. A jak to dopadlo?

Ve sportovní terminologii by se možná řeklo, že výtvarníci vyhráli vysoko na body. Výsledek však snižuje fakt, že byli ve výrazné přesile. Soupeři prostě chyběli. Zatímco v zahraničí se na týdny módy dostavují nejrůznější celebrity, které si nenechají ujít příležitost vědět, co se bude nosit, v Praze se mezi stánky a molem potulovali hlavně studenti z uměleckých škol a přátelé výtvarníků. A hlavně chyběl onen nezbytný byznys. Praha se zachovala jako při volbách - odjela prostě na víkend pryč. A to bylo rozesláno deset tisíc pozvánek (!), z toho 1200 pražským obchodníkům, majitelům butiků či výrobcům. Obchodníci, zvyklí nakupovat hlavně levné asijské a italské zboží, totiž zatím nepochopili, že vydělávat lze i na kvalitní české módě. "Přáli bychom si, aby přišli domácí obchodníci i výrobci, aby viděli, co dokáží naši návrháři. Aby se nechali inspirovat," řekl Jan Chudoba z pořádající agentury Fair Agency.

Za čest a slávu se platí

Výzvu zúčastnit se této akce přijali téměř všichni nejlepší tuzemští tvůrci, zejména pak nositelé titulu Výtvarník sezony, což je největší ocenění, které může návrhář v České republice získat. Přijít na Fashion Point totiž nemohl každý. "Chceme dělat výběrovou akci, aby se Praha mohla stát evropskou módní metropolí," prohlásila ještě před zahájením Eva Valová z Fair Agency. Navzdory tomu, že nikdo přesně nevěděl, do čeho jde, návrháři výzvu vytvořit tradici pražského módního týdne přijali.

"Sešli se tady lidé, které se zatím ještě nikomu nepodařilo dát dohromady," prohlásila například návrhářka Daniela Flejšarová. "Návrháři do toho rizika museli jít. Ty pomyslné nůžky mezi skutečně kreativní módou a jejími nekvalitními náhražkami se už musí začít konečně rozevírat. Z těch příšerných hrabáren, jaké nabízejí některé takzvané módní veletrhy, bylo třeba najít novou cestu. Pro každého výtvarníka se tak Fashion Point stal vizitkou, kam se chce zařadit," prohlásila Eva Janoušková, "návrhářská" polovina značky E.daniely. Monika Drápalová, která přivezla do Prahy část kolekce, s níž se před několika dny prezentovala na pařížských přehlídkách pret-a-porter, však byla trochu zklamaná: "V zahraničí na tyto akce chodí obchodníci, aby našli nové tváře. Přijdou, objednávají. Vy sice platíte, ale náklady se vám vrátí, tedy pokud jste dobří. Móda v Čechách je podle mě zatím jen charitativní činnost." Charita v tomto případě znamená, že si výtvarníci zaplatili patnáct tisíc za stánek a šedesát či třicet tisíc za možnost ukázat svou kolekci na přehlídce - buď samostatné, nebo společné s dalšími návrháři. Potřeba přijít a ukázat, co dovedu, byla však pro návrháře důležitější než peníze.

"Dokonce se našli i tací, kteří honem předělávali své kolekce, když se dozvěděli, s kým se potkají na mole," říká Eva Valová, "jiní zase přiběhli na poslední chvíli a prosili, aby zde mohli být, aby ukázali, že patří k těm nejlepším."

Úspěchy v cizině, nezájem doma

Podle Moniky Drápalové, která pracuje již řadu měsíců ve Francii, však nepřítomnost obchodníků vypovídá také o tom, jací jsou jejich zákazníci. Obchodník totiž nabízí pouze to, co chtějí oni. A to je ten problém. "Jako kdyby lidé byli slepí a bylo jim jedno, za co platí," tvrdí Liběna Rochová, návrhářka, která do Prahy přivezla část své kolekce prezentované také nedávno v Paříži na veletrhu Premier Visione. O návrhářské nápady příliš nestojí ani tuzemští výrobci. A tak paradoxně většina českých návrhářů, kteří vystavovali v pražském Veletržním paláci (kromě přehlídek zde totiž byly i stánky jednotlivých autorů a výstava jejich modelů), úspěšně navrhuje pro zahraničí. Rochová už šest let spolupracuje s Rakouským spolkem krajkářů neboli společností Austrian Embroideries. Ta si vybrala tři evropské designéry, kteří pro ni navrhují z jejich materiálů inspirativní kolekce. Hana Havelková, která se již před několika lety velmi dobře uvedla na největším módním evropském veletrhu IGEDO v Düsseldorfu, zase navrhuje pro německé butiky, Taťánu Kovaříkovou znají i v Anglii. Monika Drápalová se prosadila ve Francii, ale její modely znají také v USA či v Japonsku a v řadě dalších zemích. A tak by bylo možné pokračovat. Ale doma?!

Velcí výrobci raději šijí "ve mzdě", obchodníci zase nakupují jen levnou produkci. A dělají chybu. Když totiž například Dana Turečková a Yvona Leitnerová předvedly svou dětskou kolekci pro značku Parrot na letošním veletrhu Styl v Brně (k vidění byla část kolekce i nyní v Praze), získaly za ni hned nejvyšší ocenění. A jejich kolekce pro "boubelky", oblečení pro ženy až do velikosti 44, nadchla v Praze i takového odvážného návrháře, jakým je bezesporu loňský výtvarník sezony, mladý Jakub Polanka. Ten patří k největším návrhářským talentům, ačkoliv teprve studuje na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. "Bylo to úžasné," prohlašoval s nadšením o přehlídce Dany a Yvony. Vzhledem k tomu, že jinak se v Praze prezentovaly hlavně kreativní modely, které jsou určeny pro inspiraci, nikoli k běžnému nošení, bylo toto jeho hodnocení obrovským uznáním práce jen o pár let starších kolegyň, také držitelek titulu Výtvarník sezony. A co bude dál? "Půjdeme do toho na jaře zase, jednou se to musí změnit," prohlásila po slavnostním večeru Eva Valová.