Kinský zatím nic podstatného neukázal

V případech žalob Františka Oldřicha Kinského (FOK), který se domáhá majetku u českých soudů, stále přibývají nové důkazy. Aktuální seznam dokumentů a listin, které předložil žalobce i žalované strany, čítá na sedm stránek A4.

Jejich stěžejním tématem je působení jeho otce Oldřicha Ferdinanda Kinského v době mezi světovými válkami a hlavně vývoj krátce po válce, kdy se rozhodovalo o konfiskaci majetku FOK.

Základní fakta

Zásadní otázka zůstává v této kauze stejná - národnost Františka Oldřicha Kinského. Žalobce, tedy FOK, doposud nepředložil jediný důkaz, že by kdy za svého života měl českou národnost. Jeho právní zástupce pouze poukazuje na to, že nebyl německé národnosti. Svůj argument opírá o skutečnost, že se FOK nezúčastnil žádného sčítání lidu od roku 1929. V tomto roce nežil a podle dalších zjištění se sčítání v roce 1939 účastnil na území německé říše, když se zdržoval v Semmeringu.

Ovšem osoba, která neprošla sčítáním, nemohla samozřejmě zůstat bez národnosti. Z otcovského principu a na základě mnoha nepřímých důkazů pak lze říci, že jeho otec Němec byl a také tak i FOK.

Proto je lichá i námitka, že dekrety se na FOK nevztahovaly. Konfiskace se vyhnula jen těm Němcům, kteří prokázali, že byli antifašisty. Což se v tomto případě nestalo. Pro názornost se však již u soudů objevují různé konfiskační materiály s jednoznačným výkladem, jakým způsobem se mělo postupovat a dokonce jak nakládat s různými výklady zákona.

A nakonec nelze ani v dnešní době měnit rozhodnutí uskutečněná před šedesáti lety. Interpretace příslušných norem nepřísluší současným soudům, to bylo v kompetenci tehdejšího soudnictví. Vrátit se a vyložit normy z dnešního pohledu prostě nemůžeme. Náprava všech důsledků a následných kroků vyplývajících z rozhodnutí tehdejší doby je v tomto směru prostě nemožná.

Nečinnost neprospívá

Naprázdno by měla vyjít i snaha právního zástupce FOK Jaroslava Čapka dovolat se spravedlnosti u evropských soudních instancí. Evropské právo bylo budováno až v padesátých letech a nelze ho aplikovat na události, které se odehrály před touto dobou. Navíc i v EU zastávají názor, že rozhodování v podobných záležitostech náleží vnitrostátním orgánům, jak to dokazuje rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z března loňského roku v kauze stížností Karla Des Fours Walderode.

Ačkoli důkazní břemeno leží na straně FOK, jeho snaha nejen že je v této nutnosti minimální, navíc se musí bránit stále rozsáhlejšímu "ataku" žalovaných stran. Za poslední rok došlo v jejich snaze ke značnému posunu. Zástupci státu, obcí či napadených firem v mnohem větší míře využívají dokumentů, které postupně odkrývají naše archivy. Také soudy začaly po archivech žádat důkazní materiály.

Práci komplikuje stav uložených věcí. Nikdo nedokáže odhadnout, kolik tisků, které by mohly pomoci oběma stranám, je v archivech uloženo. A složky, které se našly, obsahovaly i listiny do těchto složek nepatřící. U soudu pak ze strany Kinského padají také argumenty o důsledcích nedávných povodní, jež měly zapříčinit definitivní ztrátu některých podkladů.

To mu vyhovuje vzhledem ke skutečnosti, že v rozhodující míře jen napadá předkládané dokumenty - kopie nepovažuje za hodnověrné, formálně správné, případně je označí za falza. Poukazuje na nezpůsobilost jednotlivých předkládaných listin, tvrdí, že nesplňují předpoklady pravomocných rozhodnutí.

Opomenout tedy nelze práci historika. Hlavně jeho způsobilost osvětlit tehdejší praxi v nakládání s úředními dokumenty, zasadit ji do doby vzniku. Jakým způsobem vznikaly kopie výměrů, jak docházelo k jejich publikování a doručení určeným osobám. V takovém momentu mohou pomoci i materiály, které na údajný dokument odkazují.

Originál nemá chybu

Naznačené postupy se dají dobře zkoumat na důkazu, který lze v posledním roce považovat za nejdůležitější. Jedná se o originál konfiskačního výměru na Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Také díky němu rozhodl odvolací soud o tom, že Kinský nemá na budovu nárok.

Prvoinstanční soud rozhodoval v dubnu na základě dokumentu, který podle Čapka nesplňuje patřičné náležitosti - není podepsán, orazítkován, datován a nebyl adresován Kinskému. Průklepová kopie však soudu stačila, vždyť sama zakládala existenci originálu.

Také doručení nebylo podle Čapka v pořádku, tudíž ani rozhodnutí o konfiskaci nemohlo být pravomocné. Ovšem podle dekretu 108, na jehož základě ke konfiskaci došlo, stačilo výměr vyvěsit na úřední desce na 15 dní. A to se dle existujících záznamů stalo.

V červnu ovšem archiváři zcela náhodně nalezli originál tohoto výměru (špatně zařazený v úplně jiné nesouvisející složce). Reakce Čapka na sebe nenechala dlouho čekat - podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro padělání veřejné listiny.

V říjnu odvolací soud Čapkovy námitky nevyslyšel a Palác Kinských zanechal v rukou státu.

Spíše na okraj doplňme Kinského postoj k možnosti restitučního nároku. Ten neuplatnil, přestože měl vzhledem ke zrušení podmínky trvalého pobytu do poloviny roku 1996 šanci. Podle jeho slov ale nemohl žádat o něco, co mu nikdy nebylo zabaveno. Kinský se se svými zástupci snaží napadnout postup úředníků během konfiskace. Jenže soudci pracují s důkazy, které mají. A ty zatím neukazují, že by se postupovalo protizákonně. František Oldřich Kinský především musí sám ukázat, že má na majetek nárok. A to se doposud nestalo.