Pátrání po Kerrym pokračuje

Na otázky odpovídá historik a překladatel Jaroslav Bránský (76), který se snažil dohledat rodinné kořeny Johna Kerryho, jednoho z kandidátů na úřad prezidenta Spojených států.

Jak vlastně začalo pátrání po Kerryho předcích?

Podle amerických článků, které jsem mohl číst, neřekl Kerryho otec svému synovi, že pochází ze židovské rodiny. Dozvěděl se to až postupně po jeho smrti. Stejně jako to, že jeho dědeček, příjmením Kohn, přijel z Evropy, usadil se v Americe, ale vedlo se mu špatně a spáchal sebevraždu. Také o tom nevěděl, protože jeho rodina dosud vystupovala jako katolíci irského původu. Někdo z Kerryho týmu pak zřejmě pověřil rakouský Gundackerův institut pro výzkum dějin rodiny, aby se pokusil sestavit Kerryho evropský rodokmen. Pátrání ale nebylo lehké.

Proč?

Pro nejstarší dobu většinou nejsou k dispozici žádné matriky. Proto například rodokmen Kerryho dědečka a pradědečka končí v Horním Benešově. Nejdál se dostali při pátrání po matčině větvi v moravských Boskovicích, zhruba někam k roku 1800.

Jak hodnotíte výsledky práce Gundackerova institutu?

Mnoho udělal, ale zastavil se v půli cesty, protože nepoužil některé existující prameny. Kdyby si autoři přečetli Goldův sborník o židovských obcích na Moravě, dospěli by k závěru, že boskovická rodina Löwů má bohatou minulost, která sahá až do 16. století. Doktor Heinrich Flesch o tom v roce 1929 napsal studii pro Goldův sborník. K dispozici měl ještě materiály z první republiky, z nichž sestavil rodokmen Leopolda Löwa, uherského vrchního rabína, jehož otec pocházel z Boskovic. Vycházel přitom z podpisů členů této rodiny v náboženských dokladech, zejména v dokladech pohřebního bratrstva. Vždycky když se kontrolovaly protokoly za určitý rok, podepisoval se pod něj některý z rabínů jako: já ten a ten, syn toho a toho, který byl synem toho a toho. Takhle to jde třeba šest generací dozadu. Na základě takových podpisů lze najít příbuzenskost i se slavným rabínem Löwem, zvaným Maharal z Prahy.

Proč jste se tím začal zabývat vy?

Před pěti lety jsem začal zkoumat historii rodiny Löwů v Boskovicích, protože jsem se dozvěděl, že jsou přímými příbuznými rabiho Löwa. Nešlo ovšem o kerryovskou větev, ale o rodinu Mosese Löwa, patrně bratrance Bernarda Löwa, která z Boskovic odešla do nedaleké Černé Hory, kde se narodil zmíněný Leopold Löw. Leopold se posléze proslavil jako vrchní rabín v Maďarsku. Dokonce v roce 1848 se účastnil revoluce, byl ve vězení a hrozil mu trest smrti. Jeho znalosti a politická obratnost byly ale tak velké, že ho propustili, a byl dokonce zván k vídeňskému dvoru k řešení různých záležitostí týkajících se uherských Židů. Byl prvním, kdo zavedl do židovské liturgie národní jazyk místo hebrejštiny.

Jak jste se ale dozvěděl o příbuzenské linii s rabim Löwem?

Jeho syn William N. Löw o něm v roce 1912 v New Yorku napsal monografii, kde hned na první stránce píše, že jeho tatínek byl potomkem rabiho Löwa z Prahy. To mi dalo první impuls.

Kdy začalo vaše pátrání po kerryovské větvi rodiny Löwů?

Podnět mi dal článek v MF Dnes s titulkem "I Kerryho babička je z Moravy". Ve skutečnosti šlo o prababičku, protože babička Ida se narodila v Budapešti, a ne v moravských Boskovicích. Znovu jsem si prošel všechnu literaturu a prameny. Rabín Meir Perels napsal v roce 1727 spisek s názvem Přehledná tabulka potomků vysokého rabiho Löwa z Prahy. Podle paměti tehdy napsal vše, co věděl o potomcích rodiny Löwů. Perels se rovněž chlubil, že je také potomek rabiho Löwa.

K čemu jste dospěl?

Nepodařilo se nám objevit přímou návaznost boskovických Löwů na pražského rabiho Löwa. Maharal měl však bratra Sinaie. S téměř stoprocentní jistotou můžeme říci, že boskovičtí Löwové byli vzdálenými příbuznými tohoto Sinaie. Teď to bude trochu komplikované, ale jen pro historickou přesnost: Rabi David Chajim z Vídně (Wiener) měl syna Michela Wienera, který se v Praze oženil s Perle, pravnučkou Sinaiovou. Perle byla tedy švagrovou dalšího syna Davida Chajima, Menachema Mendla, který byl otcem Arje Jehudy Löba, rabína v Boskovicích (1720-1740), zakladatele boskovické rodiny Löwů.

V reakci na váš článek v Reflexu se ve zprávě ČTK objevilo toto tvrzení: "Mnozí genealogičtí badatelé se domnívají, že podobné spekulace o Kerrym a rabim Löwovi nelze bez komplikovaného studia pramenů potvrdit, pokud by to bylo vůbec možné."

Naprosto s nimi souhlasím, jen podotýkám, že jsem své pátrání dělal právě na základě komplikovaného studia pramenů a že lze jít podstatně dál, než to učinili pracovníci vídeňského Gundackerova institutu. Mně nejde o mediální hysterii, jak se dále píše ve zprávě ČTK, protože se tímto problémem zabývám přes pět let, kdy se o Kerrym ještě nemluvilo, a své studie jsem zveřejnil dávno předtím na konferenci Židé a Morava v Kroměříži.

Mimochodem, co vlastně znamená slovo Löw?

Česky je to "lev". Jinak je to germanizované hebrejské jméno Juda. Mnoho Židů se také jmenovalo Lejb, Löbl, Lejbesch, Löbeš, což je označení pro lva v jidiš.

Často tu také padlo jméno rabiho Löwa, který se širší veřejnosti jeví jako mytická postava. Už jenom kvůli Golemovi, kterého měl údajně vytvořit.

Rabi Löw je významnou historickou osobností 16. století. Působil například jako zemský rabín v Mikulově a později jako vrchní rabín v Praze a ředitel tamní vyšší náboženské školy. Byl to znalec tóry, židovského náboženství a bývá srovnáván nejen pro své pedagogické názory s Komenským. Působil v Čechách i na Moravě a pro všechny židy byl obrovskou autoritou. Požíval vážnosti i u královského dvora v Praze.

Kdy žil?

Zemřel roku 1609, když mu bylo devadesát sedm let. Výčet jeho spisů by byl nesmírně dlouhý.

Jak vznikla smyšlenka o Golemovi?

Legenda o umělém člověku se prý objevuje už ve Starém zákoně. Je to prastará legenda, sen o uměle vyrobeném pomocníku z neživé hlíny. Život mu dává až šém, tedy znak, který se mu vkládal do čela. Golem se tím oživil a vykonával veškeré práce, například v domácnosti. Rabi Löw není prvním tvůrcem Golema. Ale kvůli jeho autoritě mu byla přisouzena starodávná legenda.

Nesouviselo to také s atmosférou rudolfínské doby?

Ta legendám o nadpřirozených lidech samozřejmě velmi přála. Mimochodem, po smrti rabiho Löwa lidé hledali Golema, protože si mysleli, že skutečně existuje. Velký pomník rabiho Löwa stojí v Praze na Mariánském náměstí, hned u budovy magistrátu. Stojí tam rabi a dívka, která mu podává růži. Podle pověsti byl rabi považován za nesmrtelného. Dívka mu donesla růži, jenže rabi ji odmítal, ale ona ho vyzvala: jen přivoň, jak je krásná. Rabi vdechl vůni a s ní i svou smrt. To je další z pověstí, která obestírá tuto historickou postavu.

BOHUMIL PEČINKA, REFLEX

obsah | Česká republika