Bikerka Huříková vysněné zlato v cíli oplakala

Když projela cílem s českou vlajkou v ruce, padla kolem krku trenérovi Jiřímu Lutovskému. Do očí se jí draly slzy, svůj první bikový titul oplakala. "Nevěřím tomu ještě teď," přiznala závodnice týmu Česká spořitelna MTB poté, co absolvovala oficiální tiskovku.

Od rána byla hodně nervózní a snažila se nemyslet na loňské mistrovství světa v Les Gets, kde taky jela neohroženě první, ale defekt ji připravil o zlato. Dvě soupeřky se dostaly před ni a ona musela být ráda za bronz. "V posledním sjezdu jsem si dávala pozor, jela jsem pomalu a vnímala každý kamínek, abych přes něj nepřejela a nestalo se to co vloni," líčila šťastná Huříková. "Když jsem vjela na travnatou pasáž, začala jsem řvát štěstím."

Na trati s extrémně těžkými výjezdy vystřelila hned po startu jako raketa, náskok rychle zvyšovala. "Sama jsem nečekala, že to půjde tak hladce," prozradila. Soupeřky na ni prostě neměly. Emoce bikerkou z Vimperka pořádně cloumaly ještě dlouho. "Na stupních vítězů jsem při hymně měla tep asi 140. Nešlo to unést, bylo to pro mě jako druhý závod," řekla letošní vicemistryně světa z časovky.

V Livignu se kvůli nutné aklimatizaci připravovala ve vysoké nadmořské výšce více než dva týdny. I tak si hodinu a čtvrt závodu protrpěla. "Hlavně stoupání byla strašně těžká. Ty kopce, které se jely tady, to je fakt síla. U nás doma je proti nim všechno rovina," uvedla novopečená šampiónka, která si vychutnávala každou minutu v duhovém dresu mistryně světa. "Kvůli tomu náskoku se asi zdá, že to pro mě byla pohodička, ale to je jen zdání..."

Když všem soupeřkám odjížděla hned v úvodu závodu, trochu ji to zaskočilo. "Bála jsem se, že jsem přepálila tempo," přiznala po svém galapředstavení. "Terezka splnila taktické pokyny dokonale. Chtěl jsem, aby byla první už před technickou pasáží," řekl trenér Lutovský, který šampiónku vychoval ve Vimperku a vede ji i v reprezentaci. Večer před závodem si nalakovala nehty v národních barvách. "Na letošním mistrovství Evropy mi to sice štěstí nepřineslo, ale tady jsem věřila. Byla jsem moc dobře připravená," dodala Tereza Huříková.

O poznání hůř se včera vedlo dvěma českým juniorům. Aleš Brož ze závodu odstoupil kvůli naprostému vyčerpání, když se mu zatočila hlava a málem omdlel, Martin Němeček skončil hluboko v poli poražených.

Výsledky - juniorky (17,6 km): 1. Huříková (ČR) 1:13:14, 2. Kleinová (Něm.) +1:03, 3. Zakeljová (Slovin.) +2:18. Junioři: 1. Gehbauer (Rak.) 1:38:45, 2. Sarrazin (Fr.) +3:11, 3. Wijnants (Belg.) +3:15, ...41. Němeček +16:40, Brož (oba ČR) nedokončil.

Zeptali jsme se Terezy Huříkové, mistryně světa na horských kolech

Tohle. Duhové tričko z biků je můj sen od doby, co jezdím na kole. Navíc se mi podařilo vyhrát zrovna tady v Livignu, kde to prostě miluju. Jezdíme sem trénovat už dva roky.

Podél trati jste měla dost českých fanoušků. To byli známí z Vimperka?

Od nás sem přijely asi tři výpravy. Byla to nádhera. Myslela jsem, že závodím v Česku. Všude vlály naše vlajky a moje mamča byla slyšet snad přes celé údolí... O ni jsem se úplně bála. Byla strašně zadýchaná, pořád lítala podél trati. Strašně to se mnou prožívala. Táta byl na občerstvovací stanici a musím říct, že na tom zlatu mají oba velkou zásluhu.

Jak jste zaháněla předstartovní nervozitu?

Nechala jsem mobil v hotelu, aby mě nic nerozptylovalo. Snažila jsem se uklidnit, ale stejně jsem na startu měla tep asi 160... Nešlo to ukočírovat. Věděla jsem, že mám v juniorkách poslední šanci, za rok jdu do žen. Ale naštěstí mi nikdo neříkal: musíš, musíš. Mám radost, že to vyšlo.

Půjdete titul řádně oslavit?

Oslava bude velká, budu slavit až do odjezdu domů. V jednom baru mi slovenská servírka slíbila pití zadarmo. Ale dneska jsem tak hotová, že půjdu asi do hajan. Možná jen skleničku šampusu. Kdybych si teď dala panáka, tak to se mnou práskne. Musím postupně. Ale taťka s trenérem moje zlato určitě budou slavit hned.

(hok)