Emigrace jim ukradla mateřštinu

Přestože jsou Ivana a Irena Červeňákovy bystré dívky a je jim už devět a deset let, teprve letos snad ukončí první třídu. Narodily se sice v Ostravě, neumí však česky. Rodina se skoro po pěti letech vrátila z kanadského Toronta, kam odletěla v jedné z prvních vln romské emigrace.

"Mohli jsme zůstat, neměli jsme se špatně, ale bylo nám smutno po rodině a domově," vysvětlují rodiče. "Come here, it is important," volá z okna paneláku na sestru s výslovností rodilého Američana čtrnáctiletý Zdeněk Červeňák. I on mluví anglicky lépe a raději než česky. "Jsme doma už od února, ale češtinu stále používají, jen když musí. Spolu mluví anglicky," říká jejich matka, původem Slovenka, Valéria Červeňáková, která také nehovoří česky příliš jistě a do vět se jí pletou i slovenské výrazy. "Starší ze sourozenců k nám chodili už před odletem do Kanady. Teď v podstatě pokračují dál, jako by se ty čtyři roky nic neučili," říká ředitel ostravské Základní školy Ludovíta Štúra Aleš Matoušek, kam všechny Červeňákovy děti letos na jaře nastoupily. "Radili jsme se se školními inspektory, co dělat. Přezkoušeli jsme je a zjistili, že nejenže mají velké problémy s češtinou, ale nemají odpovídající znalosti ani například v matematice," tvrdí ředitel.

"Není to jediná rodina, která má takové problémy. Do Ostravy se z Kanady vrátil i další pár s několika dětmi, které neumí česky," říká členka vládní romské meziresortní komise Lýdie Poláčková. Červeňákovi říkají, že opustili domov s nadějí na příjemnější život. V Ostravě-Porubě si nechali zadní vrátka. Byt jen pronajali příbuzným, takže se teď do něj vrátili.

"Přivezli jsme si jen to, co jsme měli na sobě. Zjistili jsme, že je to v podstatě všude stejné. Ale jednu věc jsme tam poznali, rovnoprávnost," tvrdí Valéria Červeňáková nad fotografiemi z rodinných a školních oslav, kde jsou její děti v chumlu s malými asiaty, černochy a bělochy.

PETRA SASÍNOVÁ

obsah | Česká republika