Jsem žena. Proto mě nechtěli

Obvodní soud Prahy 7 včera začal projednávat žalobu Marie Čauševićové. První Češky, která chce u soudu prokázat, že nedostala práci jen kvůli svému pohlaví.

Čauševićová loni uspěla v konkurzu na místo finanční ředitelky Pražské teplárenské. Místo ale nakonec podle ní obsadil muž s nižší kvalifikací. "Místo jsem nedostala jen proto, že jsem žena," tvrdí Čauševićová. A to je pro jednapadesátiletou ekonomku nepřijatelné. Po teplárenské firmě s několikamiliardovými ročními tržbami proto požaduje omluvu, milionové odškodné a křeslo finanční ředitelky.

Firma: Zaměstnavatel má právo vytvářet si kolektiv

Pražská teplárenská měla svou zaměstnankyni Čauševićovou diskriminovat hned několikrát. Představenstvo ji a jejího kolegu nejprve vyzvalo, aby se jeden z nich ujal místa finančního ředitele. Muž odmítl, ale Čauševićová přijala.

V tu chvíli se přístup firmy změnil a na místo vypsala konkurz. Čauševićová to cítila jako křivdu, ale do soutěže se přihlásila. Podle personální agentury Kaufmann a Partners i podle poloviny členů pražského představenstva uspěla. Proti ovšem byli Richard Lappin a František Hejčl, kteří v představenstvu zastupují spoluvlastníka Pražské teplárenské, britskou společnost International Power. Čauševićová proto místo opět nedostala a o dodatečném konkurzu, ze kterého vyšel vítěz, jí prý nikdo neřekl.

Vítězem se pak stal čtyřicetiletý Pavel Pejřimovský. "Byl vybrán kandidát, který má zemědělskou školu a řídil podnik s obratem asi 180 milionů. Já jsem dříve řídila společnost s obratem čtyři miliardy," vysvětluje Čauševićová. Názor, že je diskriminovaná, jí pak prý potvrdila i předsedkyně představenstva firmy Alena Vitásková.

Pražská teplárenská ovšem jakoukoliv diskriminaci odmítá. "Zaměstnavatel má právo vytvářet si kolektiv," hájila se před soudem právnička firmy Marie Janšová. Spor se zřejmě dost protáhne. Někteří svědci včetně Vitáskové totiž nyní nemají čas. Advokát Čauševićové Marek Odrobina chce také jednání soudu přerušit a vyžádat si názor Evropského soudního dvora.

Pražská teplárenská má ztíženou pozici. Diskriminační spory se totiž řídí zvláštním režimem a presumpce neviny platí jen částečně. Poškozený prokazuje pouze to, že s ním bylo zacházeno odlišně než s jinými lidmi. Ten, kdo je žalován, musí naopak sám shánět důkazy, že k takovému jednání nesáhl kvůli rase, víře nebo pohlaví. Podle socioložky Lucie Jarkovské je diskriminace častá, ale ženy mají obavy se ozvat. "Společnost je bere jako stěžovatelky, které kalí vodu," říká socioložka a odvolává se přitom na výzkum z roku 2001. V západní Evropě je podle Jarkovské podobných žalob daleko více. "Určitě by pomohlo, kdyby se těmito případy podobně jako v Dánsku zabývaly odbory a ženám poskytly své kapacity," dodává.

VÁCLAV DRCHAL

obsah | Česká republika